Theofrastos

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Theofrastos (asi 372 Eres na Lesbu - 287 př. n. l. Athény) byl řecký filosof, vědec a rétorik, žák a nástupce Aristotelův v řízení školy peripatetické; pocházel z Eresu na Lesbu. Úcta, jíž se v Athénách těšil, způsobila zrušení zákona Sofoklova z r. 306 až 305, podle něhož školy filosofické směly být zřizovány jen se svolením rady a lidu a pro nějž musil i on na krátký čas opustit Athény. Školu peripatetickou Theofrastos řídil zdárně po 34 léta v duchu a metodou zakladatelovou konaje přednášky o filosofii, přírodních vědách a rétorice.

Směrem Aristotelovým nesla se i filosofie a spisovatelská činnost Theofrastostova, blížíc se i mnohostranností i metodou spisům velkého polyhistora, s nimiž též díla jeho sdílela stejný osud. Seznam jich podává Diogenés Laertios, V., 42-50. Nejdůležitější je činnost Theofrastova v oboru přírodních věd, zvláště botaniky a fysiologie rostlin, pro něž má stejný význam jako Aristotelés pro zoologii. Považuje se za zakladatele dendrologie, lesnických věd a botanické systematiky. Autorská zkratka Theofastova v současné botanické systematice je Theophr.

Mineralogie týká se zlomek spisu Peri lithón; další spisek Peri pyrós jedná o podstatě a vlastnostech ohně. Z jiných spisů tohoto oboru jsou zachovány menši zlomky. Hlavním Theofrastovým dílem byly dějiny přírodovědných theorií (Fysikón doxai, 16 knih), z nichž se zachoval jen zlomek. Metodou se tu Theofrastos opět blíží Aristotelovi, předsílaje vlastní nauce dějiny a kritiku předchozích systémů. Vůči Aristotelovi se ale Theofrastos více kloní k mechanismu a méně zdůrazňuje teleologický, účelový a cílový výklad přírodních jevů. Ze čtveřice Aristotelových příčin klade na první místo příčinu účinnou, a ne cílovou.

K filosofickým spisům náleží dále i zlomek z metafysiky. Veliké obliby došel Theofrastův spisek Charaktéres (Povahopisy), podávající v 30 oddílech krátké, ale velmi jemné charakteristiky směšných a hanebných povah podle typů nové komedie attické. Tím nabývají důležitosti pro poznáni komedie této i její římských překladů. Vedle toho byl Theofrastos činný v politice a historii, v aritmetice, dále v literární historii, v musice a j. Souborné vydání spisů Theofrastových pořídil Wimmer, v Lipsku u Teubnera 1862 a v Paříži 1866. Povahopisy (»Charaktéry«) vydány nejlépe filologickou společností v Lipsku 1897.