Kantaberské pohoří
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Kantaberské pohoří Cordillera Cantábrica |
|
|---|---|
 |
|
| Kantaberské pohoří - Torre de Cerredo | |
| Nejvyšší bod | Torre de Cerredo (2 648 m) |
| Délka | {{{délka}}} km |
| Rozloha | {{{rozloha}}} km² |
| Střední výška | {{{středvýška}}} m |
| Nadřazený celek | Alpsko-himálajský systém |
| Sousední celky | Kastilské pohoří, Pyreneje |
| Podřazené celky | |
| Světadíl | Evropa |
| Státy |  Španělsko |
| Horniny | vápenec |
| Poznámka | |
| Povodí | Deva, Duje, Dobra |
Kantaberské pohoří (španělsky Cordillera Cantabrica) je rozlehlý horský systém na severu Španělska. Horstvo má délku 500 km a skládá z několika drobných pohoří. V rozsáhlé oblasti Kanataberského pohoří je dominantní nejvyšší a nejatraktivnější vápencové pohoří Picos de Europa. Nejvyšším vrcholem je Torre de Cerredo - 2 648 m.
Obsah |
[editovat] Poloha
Kantaberské pohoří zasahuje na území těchto autonomních společenství: Galície, Asturie, Kantábrie, Kastilie a Leónu, a Baskicka. Na severu se sklání k Atlantskému oceánu. Jih zakončuje kastilsko - leonská meseta.
[editovat] Geologie
Kantaberské pohoří vybudována krasovitým reliéfem, a proto je pohoří plno ostrých tvarů a přetnuto mnoha hlubokými kaňony. Oblast je proto bohatá na vápencové, krasové útvary jako jsou jeskyně, hluboké propasti (hloubky až 1 000 m), které jsou atraktivní pro speleology a jeskyňáře. Oblast je po této stránce dokonale zmapována a prozkoumána. Masiv Picos de Europa je čtvercového půdorysu se stranou zhruba 40 km dlouhou a patří k oblastem s největším výskytem vápence na Pyrenejském poloostrově. Vrstva vápence zde dosahuje mocnosti až 2,5 km. Již před dobou ledovou byla podrobena krasovému působení ve čtvrtohorách a v dalších obdobích byla formována ústupem ledovců. Štíty s výškou nad 2 500 m dělí od moře někdy jen 25 km, což pohoří dává punc velehor.
[editovat] Podnebí
Kantaberské pohoří jsou bariérou pro průnik vlhkosti postupující od Atlantského oceánu do vnitrozemí Pyrenejského poloostrova. Silný oceánský vítr od severovýchodu žene na pevninu téměř po celý rok dešťové mraky. Srážky přitom ztrácejí hlavně v severních částech hor. Dosahují zde hodnot až 2 500 mm ročně. Ve vnitrozemí je již srážek podstatně méně. Ve vyšších polohách a na náhorních planinách se drží sníh od října do května. I přes léto je zde pěkné počasí spíše výjimkou.
[editovat] Členění pohoří
Picos de Europa se geograficky dělí na tři masivy:
- Skupina Ándara (na východně) je výškově nejmenší, pohoří je ohraničováno řekami Deva a Duje, nejvyšší vrchol masivu je Morra de Lechugales (2 441 m).
- Skupina Urriello (ve středu masivu) je nejvyšší, nejnavštěvovanější a nejatraktivnější oblast pohoří. Nachází se mezi toky Duje (východ) a Cares (západ). Z dálky viditelný, masivní kužel vrcholu Neranjo de Bulnes (2 519 m) je jasnou dominantou pohoří Picos de Europa. Nejvyšším vrcholem je Torre de Cerredo (2 648 m).
- Skupina Cornión (na západně) je zakončena na západě dolinou řeky Dobra. Je proslavená především národním parkem Covadonga se svou soustavou jezer zvanou Lagos de Covadonga ležících na vápencovém podloží. Nejvyšším vrcholem skupiny Cornión je Peña Santa (2 596 m).
[editovat] Příroda
- Flora
Vegetace je rozdílná spolu s výškou, polohou a podložím. Vrcholy jsou většinou holé, téměř bez vegetace. Naopak střední pásmo hor je charakteristické svou typicky alpínskou květenou, za kterou vděčí velmi pestré geologické stavbě (převládají zde vápence a dolomit). Ve spodním pásmu hor jsou především smíšené, vlhké lesy a louky. Ze stromů zde rostou převážně duby, jasany a buky. Dalšími méně hojnými dřevinami jsou lípy a olše.
- Fauna
Ve vyšších polohách můžeme vidět kamzíka. Do údolí někdy sestoupí medvěd či vlk, častěji zde však narazíme na prase divoké a různou vysokou zvěř (jelen, srnec). Z dravců zde žijí např. orel a sup. Ryby zastupují hlavně pstruh a losos žijící v řekách Deva a Cares.
- Ochrana přírody
Na západě masivu Cornión byl v r. 1918 založen Národní park Covadonga. Jedná se o první národní park ve Španělsku založený za účelem zachování zdejších biotopů zahrnujících v sobě vzácnou floru a faunu.
[editovat] Dostupnost a turismus
Hory jsou vhodné především pro vysokohorskou turistiku vzhledem ke svému různorodému terénu. Známá severní stěna Naranjo de Bulnes (500 metrů vysoká) přitahuje především výkonnostní horolezce a patří mezi nejtěžší na celém Pyrenejském poloostrově. K vrcholům hor se dostaneme nejsnáze od jihu přes obce Potes a Espinama. Je to možné i lanovkou na Fuente Dé, nacházející se opět na jihu masivu Urriello. Kaňon Cares je nejlépe dostupný ze severu z osady Puente Poncebos přes. Do národního parku Covadonga se dostaneme přes město Cangas de Onís.
[editovat] Zdroje
- publikace Světová pohoří (Evropa, Jiří Šlégl a kolektiv) - ISBN 80-242-0822-9
- publikace Španělsko, průvodce po horách (Novák L., Ed. Žaket) z r. 1992
