Tomáš Halík
Z Wikipédie
Tomáš Halík (* 1. jún 1948, Praha) je český sociológ, filozof, teológ a kňaz.
Obsah |
[upraviť] Životopis
Narodil sa v rodine editora spisov bratov Čapkovcov Dr. Miroslava Halíka. V rokoch 1966-1971 študoval sociológiu a filozofiu na Filozofickej fakulte Karlovej univerzity, bol žiakom Jana Patočku. Počas štúdia absolvoval študijný pobyt na Bangor University vo Walese. Diplomoval prácou Společenskokritický význam utopických a profetických proudů v dějinách křesťanského sociálního myšlení. (Praha, 1971). Dizertačnú prácu na tému Křesťanství jako utopie. K dialektice dějin křesťanského sociálního myšlení obhájil na FF v roku 1972.
Do r. 1989 nemohol z politických dôvodov prednášať na vysokej škole, pracoval ako podnikový psychológ a neskôr ako psychoterapeut drogovo závislých u Apolináře (1984-1990). Zároveň študoval teológiu v tajných kurzoch (žiak Josefa Zvěřiny), v roku 1978 bol v Erfurte tajne vysvätený za kňaza. Patril k dôležitým osobnostiam tzv. podzemnej cirkvi a v 80. rokoch bol jedným z najbližších spolupracovníkov pražského kardinála Tomáška.
Po r. 1989 študoval teológiu postgraduálne na Pápežskej Lateránskej univerzite v Ríme (ThLic). Habilitoval sa z praktickej teológie na Papežskej teologickej fakulte vo Vroclave. V roku 1992 sa habilitoval v odbore sociológia na FSV UK prácou Katolická kultura a česká společnost po 2. vatikánském koncilu, v r. 1993 bol vymenovaný za docenta, v r. 1997 za profesora Karlovej univerzity v Prahe.
V rokoch 1990-1993 bol generálnym sekretárom Biskupskej konferencie ČR a pedagógom na Katolíckej teologickej fakulte Karlovej univerzity; Ján Pavol II. ho vymenoval za konzultora Papežskej rady pre dialóg s neveriacimi. Od roku 1993 vyučuje religionistiku na FF UK, ako hosťujúci profesor prednášal na univerzitách v Oxforde a Cambridgi. Bol jedným z externých poradcov českého prezidenta Václava Havla, ktorý ho roku 1997 dokonca navrhol za svojho možného nástupcu vo funkcii.[1]
Je farárom pražskej akademickej farnosti v kostole Najsvätejšieho Salvátora (od februára 1990) a prezidentom Českej kresťanskej akadémie (od decembra 1990). Je známy svojou angažovanosťou v občianskom živote, vyjadruje sa k otázkam medzináboženského dialógu a úlohy náboženstva v modernej spoločnosti.
[upraviť] Knižné publikácie
- O přítomnou církev a společnost. Praha: Křesťanská akademie, 1992. 78 s. ISBN 80-900615-5-9.
- Večerní modlitby. Brno: Cesta, 1993. 97 s.
- Sedm úvah o službě nemocným a trpícím. Brno: Cesta, 1993. 59 s. ISBN 80-85319-27-6.
- Du wirst das Angesicht der Erde erneuern. Kirche und Gesellschaft an der Schwelle zur Freiheit. Leipzig: Benno-Verl., 1993, 129 s., ISBN 3-7462-1079-8.
- Víra a kultura: pokoncilní vývoj českého katolicismu v reflexi časopisu Studie. Praha: Zvon, 1995. 207 s. ISBN 80-7113-117-2.
- Un proyecto de renovación espiritual. Madrid: Narcea, 1996.
- Ptal jsem se cest. Praha: Portál, 1997. 287 s. (Rozhovory s Janom Jandourkom)
- Mistica, anima della filosofia? Palermo: Fondazione nazionale "Vito Fazio-Allmayer", 1999. Z češtiny preložila L. Ehrenbergerová.
- Co je bez chvění, není pevné: labyrintem světa s vírou a pochybností. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. 379 s.
- Oslovit Zachea. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2003. 495 s.
- Vzýván i nevzýván: evropské přednášky k filozofii a sociologii dějin křesťanství. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2004. 371 s.
- Noc zpovědníka: paradoxy malé víry v postoptimistické době. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005. 252 s.
- Prolínání světů. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2006.
- Vzdáleným nablízku. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2007. 256 s.
[upraviť] Referencie
- ↑ Správy Rádia Praha, 15.6.1997:„Prezident Havel vystoupil v rozhovoru pro Českou televizi“