Zkouška tvrdosti podle Rockwella
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Zkouška tvrdosti podle Rockwella patří mezi statické zkoušky tvrdosti materiálu. Způsob jejího provedení je popsán a ujednocen normou ČSN 42 0373. Princip: zkušební těleso - indentor - vlivem přesně stanoveného zatížení vniká do zkoumaného materiálu, přičemž se z míry deformace povrchu tohoto materiálu (měří se hloubka vniku indentoru) usuzuje jeho tvrdost (jedná se o důlky hluboké cca 0,2mm).
Značení a provedení jednotlivých druhů zkoušek podle Rockwella
- HRA - indentorem je diamantový kužel s vrcholovým úhlem 120°, zkouška probíhá při zatěžování silou 600N
- HRB - indentorem je kalená kulička o průměru cca 1,6mm, zkouška probíhá při zatěžování silou 1000N
- HRC - indentorem je opět diamantový kužel, v tomto případě zkouška probíhá při zatěžování silou 1500N
HRA je nejméně invazivní metoda vhodná pro testování křehkých materiálů a tenkých vrstev, HRB se testují měkké a středně tvrdé materiály, HRC pak tvrdé materiály.
[editovat] Další metody mechanického zkoušení kovů
- Metoda Brinellova
- Metoda Vickersova
- Metoda Knoopova
- Metoda Grodzinského
- Zkoušky tlakem
- Zkoušky tahem
