Zesilovač
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Zesilovač je elektronické zařízení, které je schopno transformací elektrické enegie z vnějšího napájecího zdroje měnit parametry vstupního signálu.
Obvykle zesilovač slouží především k zesílení amplitudy signálu, nebo jeho úrovně(u stejnosměrných zesilovačů), na požadovanou hodnotu. Používá se ale i v zapojeních, kde je potřeba změnit tvar signálu a jiných.
Můžeme je dělit podle konstrukce, zesilovacího média, podle velikosti budícího signálu, podle typu budícího signálu nebo například podle třídy zapojení.
Obvykle udávanými parametry jsou u nich zisk, šířka zesilovaného pásma a zkreslení.
Častokrát bývá v zařízeních použita kombinace zesilovačů které signál upravují postupně – nejprve je zesílen předzesilovačem, potom zesilovačem (který by ale s nepředzesíleným signálem nebyl schopen pracovat) a nakonec výkonový zesilovač.
