Zdeněk Mlynář
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Zdeněk Mlynář (do roku 1945 původním jménem Zdeněk Müller, 22. června 1930 Vysoké Mýto - 15. dubna 1997 Vídeň) byl český právník, politik a politolog.
Tato biografie potřebuje úpravy. Můžete Wikipedii pomoci tím, že ji vhodně vylepšíte. Inspiraci k vylepšení lze hledat v radách na stránce Vzhled a styl, případně na diskusní stránce článku.
V letech 1950-1955 vystudoval právnickou fakultu Lomonosovovy university v Moskvě, kde byl spolužákem M. S. Gorbačova. V letech 1956-1964 působil vědecký pracovník Ústavu státu a práva ČSAV v Praze,
od 1963
docent PF UK; věnoval se dějinám politických teorií a srovnávacímu výzkumu politických systémů (Politické učení N. Machiavelliho, 1959; Z dějin západoevropských politických ideologií, 1961; Stát a člověk, 1964) a v 60. letech vedl mezioborový tým pro otázky rozvoje politického systému socialismu.
1946-70
člen KSČ,
1964-68
tajemník právní komise ÚV KSČ, od března 1968 do září 1969 člen ÚV KSČ, 4.4.-16.11.1968 člen sekretariátu, 1.6.-16.11.1968 tajemník a 31.8.-16.11.1968 člen předsednictva ÚV KSČ.
Jeden z představitelů reformního proudu ve vedení KSČ, autor politické části Akčního programu KSČ, přijatého v dubnu 1968, účastník moskevských jednání v srpnu 1968 a spolusignatář moskevských protokolů.
1968
(listopad) odešel pro svůj nesouhlas s postupující normalizací z vedoucích politických funkcí;
1969
(září) odvolán z ÚV KSČ
1970
vyloučen z KSČ.
1968-69
vědecký pracovník Ústavu státu a práva ČSAV,
1969-77
pracovník entomologického oddělení Národního muzea v Praze.
1976
Jeden z iniciátorů a prvních signatářů Charty 77, spoluautor Prohlášení Charty 77, v důsledku toho od ledna do června 1977 ve faktickém domácím vězení,
1977
(červen) se vystěhoval do Rakouska, kde působil jako politolog a publicista.
1982-89
vedoucí vědecký pracovník Rakouského ústavu pro mezinárodní politiku v Laxenburgu,
od 1989
profesor politických věd na universitě v Innsbrucku, stal se mezinárodně uznávaným expertem na krize v politických systémech sovětského typu a posléze na tzv. perestrojku.
V zahraničí publikoval řadu studií a knih (Československý pokus o reformu 1968, 1975; Was kann Gorbatschow ändern?, 1989).
Zvláštní pozornost pak vzbudily jeho memoáry Mráz přicházi z Kremlu (Kolín nad Rýnem 1978, Praha 1990; přeloženo do 11 jazyků), podávající svědectví o československých událostech 1968-69.
Po listopadu 1989 působil opět ve vlasti, kde se snažil zasahovat do politického dění z pozic demokratické levice (1995-96 čestný předseda Levého bloku).
Pravidelně publikoval v Rudém právu (Právu) a vydal několik knih (Krize v sovětských systémech od Stalina ke Gorbačovovi, 1991; Socialistou na volné noze, 1992; Reformátoři nebývají šťastní, 1994 ).
