Vysílačka
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Vysílačka je obousměrný přenosný rádiový vysílač a přijímač. První vysílačky se objevily v období druhé světové války a byly určeny k vojenským účelům. Umožňuje jednotlivci nebo skupině lidí se dorozumívat na určitou vzdálenost.
Typická současná vysílačka je obvykle podobná mobilnímu telefonu, ale má o trochu větší rozměry a bývá vybavena anténou. (I když mobilní telefon má také anténu, ale menší, takže se mnohdy vejde dovnitř přístroje.) Základním rozdílem mezi vysílačkami a mobilními telefony je to, že přestože obojí slouží především k přenosu hlasu, vysílačky slouží k přímé komunikaci mezi několika zařízeními bez dalších prostředníků, zatímco mobilní telefony využívají ke komunikaci síť mobilního operátora. (Mobilní telefon je v podstatě vysílačka komunikující pouze s nejbližší základnovou stanicí operátora.) Další hlavní rozdíl je často ten, že jednoduchá vysílačka zvuk převedený mikrofonem na spojitý signál namoduluje na nosnou frekvenci a odvysílá do prostoru. Naopak mobilní telefon hlas digitalizuje do sekvence „čísel“ (digitalizovaných dat), která pak odvysílá po částech (paketů), velmi zjednodušeně to připomíná internetovou komunikaci prostřednictvím Wi-Fi. (Vytáčení telefonního čísla, informace o nedostupnosti protější strany nebo posílání zpráv SMS nejsou opět nic jiného než posílání dalších specifických paketů.)
Jak bylo již řečeno, přenášený hlas před vysíláním je modulován na určitou nosnou frekvenci, vysílaný signál se tak nachází v určitém frekvenčním pásmu, jinak řečeno vysílá se na určitém kanálu. Vysílačka obvykle umožňuje zvolit nosnou frekvenci, respektive přepnout na jiný kanál. Přijímající strana musí naslouchat na stejné frekvenci, i když existují přístroje schopné automaticky testovat („skenovat“) určitý rozsah kanálů a nalézt kanál, na kterém právě probíhá nějaká komunikace. Další funkcí může být příjem na několika kanálech současně, přestože vysílačka momentálně vysílá na jediném kanálu.
Vysílání probíhá obvykle pouze v okamžiku, kdy je na vysílačce stisknuto tlačítko pro vysílání (PTT - Push to talk, tzv. klíčování), v takovém okamžiku vysílačka přestane přijímat. Pokud vysílají dvě stanice na jedné frekvenci současně, vznikne v éteru nesrozumitelný šum nebo je lépe slyšet „ten s větší anténou“ (silnější vysílací výkon). Vysílání signálu bývá energeticky náročnější než jeho příjem, proto je v terénu při provozu na baterie výhodné moc nevysílat a v případě nutnosti komunikovat stručně a srozumitelně.
Příjem probíhá neustále, pokud je vysílačka zapnutá a právě nevysílá. Přesáhne-li přijímaný signál v určitém frekvenčním pásmu úroveň běžného šumu, pustí vysílačka tento signál do reproduktoru, jedná se o tzv. squelch. Některé vysílačky umožňují nastavit hranici, pod kterou se jedná o šum a nad kterou se jedná o skutečnou komunikaci, jiné vysílačky umožňují automaticky rozlišit šum od platného signálu.
