Vladimir Titov
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Vladimír Georgijevič Titov (* 1. ledna 1947 Sretensk, Čitinskaja oblast RSFSR (nyní Rusko) , ruský kosmonaut ze Sojuzů, raketoplánu a stanice Mir, světový rekordman v délce pobytu ve vesmíru.
Obsah |
[editovat] Život
[editovat] Mládí a výcvik
Po základni škole absolvoval roku 1965 i střední a nastoupil na Černigovské vyšší letecké učiliště na Ukrajině, studium ukončil roku 1970. Na této škole v Černigovu zůstal jako pilot instruktor až do roku 1974. Pak sloužil v armádě. Do Hvězdného městečka (Centr podgotovki kosmonavtov im. J. A. Gagarina, Zvezdnyj gorodok), nastoupil v roce 1976 a zůstal zde 20 let
[editovat] Lety do vesmíru
Poprvé se do vesmíru dostal na lodi Sojuz T-8. Bylo to na jaře 1983, když odstartoval jako velitel lodě společně s Gennadijem Strekalovem a Alexandrem Serebrovem z Bajkonuru a stal se tak 118 kosmonautem Země. Jejich cílem byla orbitální stanice SSSR Saljut 7.. Protože se jim na lodi neuvolnila anténa navigačního systému a při pokusech se přiblížit ručním ovládáním se vyčerpaly reservy pohonných hmot, byl let předčasně ukončen po dvou letových dnech. Přistání bylo bez problémů s padáky na území Kazašské SSR.
Až za 4,5 roku letěl plukovník Titov podruhé již s novým typem Sojuzu ve společnosti kosmonautů Musy Manarova a Anatolije Levčenka. Letěli na orbitální stanici Mir, kde se setkali s posádkou Jurij Romaněnko a Alexandr Alexandrov. Po několika dnech tři kosmonauté v lodi Sojuz TM-2 odletěli na Zem, Titov s Manarovem na Miru zůstali jako nová stálá posádka na celý rok. Během této doby přijali u Miru řadu nákladních lodí typu Progress a několik Sojuzů s mezinárodními posádkami, které se na stanici prostřídaly. V srpnu 1988 pak stálou posádku doplnil kosmonaut Poljakov. V prosinci 1988 se Titov společně s Manarovem a Chrétienem z Francie v kosmické lodi Sojuz TM-6 vrátili na Zem po roce stráveném na orbitě Země. Byl to tehdy pro Titova světový kosmonautický rekord.
V roce 1993 nastoupil do výcviku pro raketoplány v USA, v Johnsonově středisku v Houstonu.
V roce 1995 letěl potřetí. Byla to osmidenní mise STS-63 ke stanici Mir s raketoplánem Discovery. Posádku tvořilo až na Titova pět Američanů: James Wetherbee, Eileen Collinsová, Bernard Harris, Michael Foale a Janice Vossová. Na palubě vezli laboratoř Spacehab. Startovali z Floridy, Mysu Canaveral. Kvůli poruše se k Miru pouze těsně přiblížili, k připojení však nedošlo. Poté vypustili družici Spartan, aby ji po pár dnech s daty opět zachytili a odvezli na Zem. Přistáli na dráze KSC na Floridě.
Dva roky poté letěl Titov počtvrté. Tentokrát v raketoplánu Atlantis v rámci mise STS-86, cílem byl opět Mir. Spojení se tentokrát povedlo. Posádku raketoplánu tvořili James Wetherbee, Vladimír Titov z Ruska, Scott Parazynski, Jean-Loup Chrétienz Francie, Wendy Lawrenceová, Michael Bloomfield a David Wolf. Poslední jmenovaný na Miru zůstal, místo něj se k Zemi vrátil Michael Foale z původní posádky Miru. Sebou měli vědecký modul Spacehab. Po 11 dnech ve vesmíru Atlantis přistál v USA na Floridě , na přistávací dráze mysu Canaveral.
- Sojuz T-8 (20. duben 1983 – 22. duben 1983)
- Sojuz TM-4 (21. prosinec 1987 – 21. prosinec 1988)
- STS-63 Discovery (3. únor 1995 – 11. únor 1995)
- STS-86 Atlantis (26. září 1997 - 6. říjen 1997)
[editovat] Po letech
V současné době je již v důchodu.
[editovat] Zdroje
[editovat] Literatura
- CODR, Milan. O kosmických dnech a nocích. Praha : Práce, 1987.
