Veverka kapská
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
 Veverka kapská |
||||||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
 Veverky kapské
|
||||||||||||||||||
|
|
||||||||||||||||||
| Vědecká klasifikace | ||||||||||||||||||
|
||||||||||||||||||
|
|
||||||||||||||||||
| Xerus inauris (Zimmermann, 1780) |
Veverka kapská (Xerus inauris) je drobný hlodavec obývající Jižní Afriku: Botswanu, Lesoto, Namibii a Zimbabwe, kde se vyskytuje ve vyprahlých savanách v tropickém nebo subtropickém podnebném pásu.
Obsah |
[editovat] Popis
Veverka kapská je drobná veverka měřící zhruba 20-30 cm na délku s hmotností kolem 575 g. Má dlouhé hmatové vousky, válcovité tělo a silné zadní končetiny, které ji umožňují obratně a rychle skákat. Zbarvení, ale také velikost veverky kapské je rozlišné a liší se podle několika poddruhů. Zvrchu je zbarvena většinou pískově žlutě aby mohla splývat se svým biotopem, po stranách se táhne bílý pruh a břicho má bílé. Vyklenuté oči lemuje bílý proužek, čenich a konce končetin jsou rovněž bílé. Huňatý ocas, měřící obvykle kolem 18-26 cm je zhruba stejně zbarvený jako vrchní strana těla, akorát konec je tmavý.
[editovat] Způsob života
Veverky kapské žijí v několika člených skupinách, v kterých bývá obvykle 6 až 10, v některých případech až 30 členů. Jsou to velice bystrá a plachá zvířata a při hledání potravy, kterou se stávají obvykle semena, nejrůznější plody, kořeny, ale i hmyz nebo ptačí vejce, se několikrát staví na zadní končetiny aby měli větší rozhled a pokud spatří jen nejmenší náznak nebezpečí (jejich hlavními predátory jsou mangusty žíhané (Mungos mungo) a šakali čabrakoví (Canis mesomelas)), ihned vydají poplašný signál a všichni členové skupiny bleskově zmizí v nedalekých norách. Tyto nory bývají poměrně rozsáhlé (mohou zabírat i území větší jak 100 m2) a veverka kapská je dokáže díky svým ostrým drápům vyhloubit i v trvrdé, suché a kamenité zemi, která se povětšinou nachází v jejich biotopu. Slouží také jako úkryt před přímým a prudkým slunečním žárem, jelikož je v norách o něco nižší teplota než venku. Pokud však teplota nepřesáhne hranici zhruba 48 °C, využívají slunečního žánru ke slunění, které mají velice rádi a při kterém svůj huňatý ocas používají jako slunečník. Velkou část vody velice potřebné k životu v těchto podmínkách získávají také ze své potravy.
Samice rodí po 46-78 denní březosti do své nory 1-3 slepá a holá mláďata. Prvních několik dnů svého života tráví v norách, kam jim matka nosí potravu. Mezi 21. až 22. dnem života otevírají oči a již v osmi týdnech většinou opouštějí matku. Veverka kapská se v přírodě nedožívá obvykle více jak 3 let, v zajetí se může vyjímečně dožít až 15 let.
[editovat] Kam do ZOO
V posledních letech se stala veverka kapská oblíbenou atrakcí jak v zoologických zahradách, tak v domácí péči. V České republice je k vidění tento druh v Zoologické zahradě Praha, Plzeň a Dvůr Králové.
