Velký skok vpřed

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Velký skok vpřed či Velký skok (TZ: 大躍進; ZZ: 大跃进; pinyin: dàyuèjìn; český přepis: ta-jüe-ťin) byl oficiální název čínské politiky od roku 1958 až do počátku roku 1962 v rámci Druhého pětiletého plánu ČLR. Čínský vůdce Mao Ce-tung chtěl radikálními politickými a ekonomickými opatřeními rychle zvyšovat čínskou produkci, dostat zemi během 15 let ekonomicky do postavení velmoci a vybudovat komunismus. Skutečným následkem však byl největší lidmi vyvolaný hladomor v dějinách, jemuž padly za oběť desítky milionů lidí.

Obsah 1 Průběh 2 Následky 3 Reference 4 Literatura

[editovat] Průběh

V roce 1958, kdy byl Velký skok vpřed zahájen, bylo obyvatelstvo Číny rozděleno do desetitisíců komun, základních ekonomických a správních jednotek, které měly být soběstačné a odpovědné za své výsledky. Zároveň se tím zrušily či narušily tradiční vazby a ekonomické vztahy v zemi; Maovým dlouhodobým cílem bylo zlikvidovat rodinu, peníze a soukromé vlastnictví. Dalším Maovým cílem, přijatým jako poučení z maďarského povstání 1956, bylo fyzicky zlikvidovat potenciální odpůrce režimu.

Vedle rychlého narušení společenských vazeb přinesl Velký skok i změnu průmyslové politiky. Z nařízení čínské vlády například každá komuna musela vybudovat vlastní vysoké pece, a zvýšit tím produkci oceli. Přitom však nebyl zabezpečen přísun železné rudy ani paliva, takže obyvatelé byli nuceni tavit své nářadí a oheň v pecích živit dřevěným vybavením svých obydlí, ba pálit i celé domy.

Přestože již počátkem roku 1959 bylo konstatováno, že kov tavený nekvalifikovanými rolníky v pecích z pálené hlíny zdaleka nedosahuje potřebné kvality, politika nebyla změněna a nedostatek nástrojů a pracovních sil v zemědělství znamenal drastický pokles zemědělské výroby. Shodou okolností navíc byla ve stejné době sklizeň poškozena i nepřízní počasí a v roce 1960 Sovětský svaz v důsledku rozkolu s čínským vedením zastavil hospodářskou pomoc Číně. „Tři hořké roky“ 1959 – 1961 tak způsobily, že v některých oblastech hladem a nemocemi vymřelo až 40 % obyvatelstva.

Ústřední výbor čínské komunistické strany kampaň zastavil na svém plenárním zasedání v lednu 1961. Důsledkem bylo i několik let trvající oslabení Maovy pozice ve vedení strany a přijetí prvků sovětského modelu organizace státu. Napětí mezi Mao Ce-tungem a jeho kritiky ve straně bylo o několik let později, v roce 1966, také motivem vzniku další velké Maovy kampaně, Kulturní revoluce.

[editovat] Následky

Odhady počtu obětí Velkého skoku se v jednotlivých pramenech značně liší. Odhad Judith Banisterové, založený na demografickém modelování, zní 30 milionů mrtvých,^[1] jiné odhady se nejčastěji pohybují v pásmu 20 až 40 miliónů, tedy v každém případě více, než kolik bylo obětí první světové války.^[2] Přitom šlo zřejmě mnohem častěji o oběti hladu, nemocí a zimy než o oběti poprav a jiného násilí. Hladomor vyvolaný Velkým skokem vpřed je mezi ostatními lidmi vyvolanými hladomory 20. století poměrně neobvyklý tím, že nešlo o průvodní jev války, občanské války či jednoznačného státního teroru, jakkoli ani ten v rámci kampaně nechyběl,^[3] ale spíše o nechtěný následek špatně připravené a bezohledně vynucované modernizační politiky. Zároveň je Velký skok exemplárním dokladem mimořádné stability východoasijských komunistických diktatur: jedinou politickou reakcí na katastrofální neúspěch programu byly dílčí mocenské přesuny v ústředním výboru Komunistické strany Číny.

Hospodářským výsledkem Velkého skoku byl především rychlý ekonomický propad. V roce 1961 se čínské HDP snížilo o rekordních 27 %^[4] a trvalo několik dalších let po zastavení kampaně, než se podařilo dosáhnout úrovně roku 1958. Spolu s dalšími excesy maoistické politiky tak Velký skok přispěl k tomu, že Čína až do 80. let 20. století nedokázala ve světové politice a ekonomice zaujmout místo odpovídající její velikosti a kulturnímu bohatství.

Velký skok vpřed dodnes (2008) patří v Číně mezi tabuizovaná témata a čínský komunistický režim se snaží potlačit vše, co by ho mohlo objektivněji připomenout.^[5]

[editovat] Reference

1. ↑ China's Changing Population (1984), citováno podleWHITE, Matthew. Source List and Detailed Death Tolls for the Twentieth Century Hemoclysm [online]. Historical Atlas of the Twentieth Century, rev. November 2005, [cit. 2007-12-03]. Dostupné online. (anglicky)
2. ↑ ibid.
3. ↑ Mao Ce-tung, Reflex 36/2006, online
4. ↑ Materiál na stránkách Mendelovy zemědělské univerzity
5. ↑ Zpráva o zákazu knihy s tématikou Velkého skoku v Číně na Cinsky.cz

[editovat] Literatura

• Jasper Becker, Hungry Ghosts : Mao's Secret Famine, 1998.
• E. L Wheelwright, Bruce McFarlane, and Joan Robinson (Foreword), The Chinese Road to Socialism: Economics of the Cultural Revolution.