Unit testing
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Slovní spojení unit testing se při programování používá jako pojem a v českém jazyce pravděpodobně dosud nemá ustálený překlad. Pojem by se dal přeložit jako testování jednotek, testování aplikačních jednotek, doslovně jako jednotkové testování. Unit testing je činností související s vývojem aplikačních programů. Koncoví uživatelé programů se s ním nesetkávají.
Pod pojem unit testing se zahrnují nástroje, metodika a činnost, jejímž cílem je ověřování správné funkčnosti dílčích částí neboli jednotek zdrojového textu.
Technicky řečeno, za jednotku by se měla považovat samostatně testovatelná část aplikačního programu. Z pohledu procedurálního programování může být jednotkou program, funkce, procedura, atd. Z pohledu objektově orientovaného programování je jednotkou obvykle třída. V rámci ní se ale obvykle individuálně testují její metody (tj. členské funkce).
Jednotkový test je test pro určitou jednotku. V ideálním případě by měl být každý testovaný případ nezávislý na ostatních. Při testování se snažíme testovanou část izolovat od ostatních částí programu. Za tím účelem se někdy vytvářejí pomocné objekty, které simulují předpokládaný kontext, ve kterém testovaná část pracuje (mock object).
Technika unit testing je jednou z klíčových součástí metodologie, která se nazývá Extrémní programování.
