Teorie krajní meze

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Teorie krajní meze byla politická linie, omezující volbu námětů ve sci-fi literatuře v Sovětském svazu od počátku 30. let do konce 50. let 20. století. Tato doktrína, vycházející ze socialistického realismu, zakazovala spisovatelům používat příliš fantastické náměty. Bylo povoleno používat jen takové náměty, které byly zjevně na dohled realizace.

Obrysy toho, o čem má literatura pojednávat, načrtli Maxim Gorkij, Andrej Ždanov a další vlivní představitelé sovětské kultury v první polovině 30. let.

V rámci teorie krajní meze byla řada námětů buď přímo zakazována, nebo alespoň kritizována. Mezi takové náměty patřily kosmické lety, příliš fantastické vynálezy, jaderná technika (ta jen do pádu prvních jaderných pum), mimozemské civilizace a další.

Teorie krajní meze padla s prvními úspěchy kosmického výzkumu, který tato teorie také považovala za příliš fantastický námět.

Tento článek o literatuře je příliš stručný nebo neobsahuje důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte.

[editovat] Literatura

• Ondřej Neff: Všechno je jinak, 1986 Albatros