Tenorsaxofon
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Tenorsaxofon | |
|---|---|
| ital.: sassofono tenore něm.: Tenorsaxophon angl.: tenor saxophone fr.: saxophone ténor |
|
 |
|
| Klasifikace | |
Podle orchestrální praxe:
|
|
Podle způsobu vzniku tónu:
|
|
| Tónový rozsah | |
 tenorsaxofon zní o velkou nonu níže než v notovém zápise |
|
| Příbuzné nástroje | |
| Sopránsaxofon, Altsaxofon, Barytonsaxofon |
Tenorsaxofon (též tenorový saxofon) je nástroj saxofonové rodiny střední velikosti. Je laděn in B a zní o velkou nonu (oktáva+ celý tón) níže než v notovém zápise.
Jako sólový nástroj se s oblibou používá v jazzu, blues a příbuzných žánrech. Je také součástí dechových orchestrů nebo big bandů, v symfonických orchestrech je zastoupen jen velice zřídka. V dechových orchestrech má ale spíše podpůrnou úlohu, málokdy je mu přiřazena samostatná melodická linka (na rozdíl od alt nebo sopránsaxofonu).
Převážná většina hráčů na saxofon začíná s altsaxofonem, přechod na tenorsaxofon však není příliš obtížný, protože oba nástroje mají stejné prstoklady; tenorsaxofon je větší a má také o něco větší hubičku.
Snad nejslavnějším tenorsaxofonistou je John Coltrane, dalšími známými tenorsaxofonisty jsou Coleman Hawkins, Lester Young nebo Stan Getz.
