Tekutina
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tekutina je společný název pro kapaliny a plyny (patrně i pro plazma a kvark gluonové plazma), jejichž významnou společnou vlastností je tekutost, neboli neschopnost udržet svůj stálý tvar díky snadnému vzájemnému pohybu částic.
Tekutiny se dělí na
- Newtonské (např. voda)
- Nenewtonské (např. barvy, škrobové roztoky, mléko)
podle toho, zda splňují Newtonův zákon viskozity, který říká, že odpor způsobený vnitřním třením v tekutině je přímo úměrný rychlosti toku. Studiem vlastností tekutin se zabývá rheologie.
Hranice mezi tekutinou a pevnou látkou nejsou z hlediska jejich tekutosti až tak zřejmé. Například měřením tloušťky svisle umístěných skleněných okenních tabulek lze po čase zjistit rozdíl tloušťky mezi horním a dolním okrajem tabulky. Sklo je totiž amorfní látka a velice pomalu teče.
[editovat] Ideální tekutina
Ideální (dokonalá) tekutina je taková tekutina, v níž jsou všechna smyková napětí nulová, a tenzor napětí lze vyjádřit ve tvaru
- ,
kde . V každém bodě ideální tekutiny (tedy na všech rovinách proložených tímto bodem) je napětí čistým tlakem o velikosti p. Modul pružnosti ve smyku ideální tekutiny je nulový, tzn. G = 0. Nepřítomnost smykového napětí znamená, že v ideální tekutině nepůsobí vnitřní tření.
Ideální tekutina se nebrání změně tvaru, tzn. je dokonale tekutá.
Zvláštním případem ideální tekutiny je: