Songhaj

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Songhaj byla západoafrická říše soustředěná v největším ohybu řeky Niger dosahující svého zenitu v 15. a 16. století.

Obyvatelstvo Songhaje tvořili především rybáři a obchodníci pocházející z oblasti Dendi [1] na severozápadě Nigérie. Ti hlavně v 8. století postupně rozšiřovali své teritorium vzhůru proti proudu Nigeru. Přibližně kolem roku 800 bylo založeno správní středisko Gao, které se brzy stalo vzkvétajícím obchodním městem, přicházejícím do blízkého kontaktu s muslimy ze severu. Národ Songhaj postupem času přijal islám (obzvláště rychle byl přijímán krátce po roce 1000). Po několik století dominovala Songhaj sousedním malým přilehlým státům, avšak stále byla zastiňována silnou říší Mali na západě.

Ve 13. století sílu Songhaje upevnila dynastie Sunni, která postupně získala nezávislost a začala využívat slábnoucí síly říše Mali. Songhajská expanze nabyla na agresivitě především za vlády Sunni Ali, který začlenil východní část Mali do svého područí a podrobil si Djenné v roce 1471. Sunni Ali byl ve vládnoucí pozici následován Ali Muhammadem z dynastie Askia. Ten dále rozšiřoval vliv Songhajské říše a vybudoval z města Timbuktu (Tombouctou) prosperující kulturní středisko. Ostatní následovníci Muhammada již kvůli vzájemné rivalitě neměli dostatek času k dalšímu rozšiřování a spravování říše a nastal postupný úpadek spojený s oslabením vlivu, což bylo také zapříčiněno revoltou a nájezdy sousedních států ujišťujících se o své vlastní síle. Útok marockých ozbrojených sil vybavených střelnými zbraněmi v roce 1591 byl posledním úderem, ze kterého se stát Songhaj již nikdy nevzpamatoval.