Son (akustika)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Son (sone) je psychoakustická jednotka vyjadřující subjektivně vnímanou hlasitost zvuku. Jedná se (na rozdíl od decibelu) o lineární jednotku.
Jeden son je definován jako hlasitost tónu o frekvenci 1000 Hz a intenzitě 40 dB. Pro jiné frekvence se musí hodnota přepočítat v závislosti na frekvenční citlivosti lidského sluchu.

[editovat] Příklady

Situace a zdroj zvuku	Akustický tlak p pascal	Zvuková hladina Lp dB re 20 µPa	Hlasitost son
Hranice bolesti	100 Pa	134 dB	~ 676 son
Poškození sluchu při krátkodobém působení	20 Pa	od 120 dB	~ 250 son
Proudové letadlo (vzdálené 100 m)	6,3 - 200 Pa	110 - 140 dB	~ 125 - 1024 son
Sbíječka (1 m) / diskotéka	2 Pa	~ 100 dB	~ 60 son
Poškození sluchu při dlouhodobém působení	0,63 Pa	od 90 dB	~ 32 son
Silnice se silným provozem (10 m)	0,2 - 0,63 Pa	80 - 90 dB	~ 16 - 32 son
Osobní auto (10 m)	0,02 - 0,2 Pa	60 - 80 dB	~ 4 - 32 son
Televizor (1 m) - pokojová hlasitost	0,02 Pa	cca 60 dB	~ 4 son
Nevzrušený rozhovor (1 m)	2 · 10-3 - 6,3 · 10-3 Pa	40 - 50 dB	~ 1 - 4 son
Velmi tichá místnost	2 · 10-4 - 6,3 · 10-4 Pa	20 - 30 dB	~ 0,15 - 0,4 son
Šum listů ve větru, klidný dech	6,3 · 10-5 Pa	10 dB	~ 0,02 son
Hranice slyšitelnosti při 2 kHz	2 · 10-5 Pa	0 dB	0 son

sone	1	2	4	8	16	32	64
phon	40	50	60	70	80	90	100