Směnka
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Směnka je úvěrový cenný papír, sepsaný v přesně stanovené formě, ze kterého vyplývá dlužnický závazek, který dává majiteli směnky nesporné právo požadovat ve stanovenou dobu stanovenou částku.
Může sloužit jako:
- prostředek k získání eskontního nebo obchodního úvěru,
- prostředek placení a ručení,
- prostředek k získání hotovosti před dobou splatnosti.
Obsah |
[editovat] Historie
Směnka vznikla v období feudalismu v Itálii a v průběhu vývoje se stala nejrozšířenějším nástrojem obchodních úvěrů. Původní (vlastní) směnky byly dlužními úpisy (tj. příslib o zaplacení závazků). Později došlo i k vydávání cizích směnek, které se od vlastních liší tím, že místo příslibu splatit mají příkaz zaplatit stanovenou částku.
[editovat] Náležitosti
K tomu, aby byla směnka platná a umožnila tak jejímu majiteli uplatnění příslušných práv na uhrazení konkrétní finanční částky, musí obsahovat některé základní náležitosti:
- označení v textu, že jde o směnku (nadpis SMĚNKA nestačí)
- bezpodmínečný slib zaplatit určitou peněžitou sumu (v případě směnky VLASTNÍ)
- bezpodmínečný příkaz zaplatit určitou peněžitou sumu (v případě směnky CIZÍ)
- jméno toho, kdo má platit (směnečník / akceptant / příjemce) v případě směnky CIZÍ
- údaj splatnosti:
- na viděnou (při předložení) = vistasměnka
- na určitý čas po viděné = časová vistasměnka
- na určitý čas po vystavení směnky = dato směnka
- na určitý den = směnka fixní
- údaj místa, kde má být placeno
- jméno toho, komu nebo na jehož řad má být placeno (remitent)
- datum a místo vystavení směnky
- podpis výstavce a jeho adresa
Pro platnou směnku není vyžadován žádný tiskopis ani úřední ověření podpisů. Směnka může být napsána ručně nebo strojem. Také je možno využít předtištěných tiskopisů, do kterých je nutno doplnit předepsané údaje.
[editovat] Funkce
Směnka má dvě základní funkce: platební a zajišťovací.
[editovat] Platební funkce
Platební funkce znamená, že směnku lze použít jako platební prostředek. Majitel může směnku před okamžikem splatnosti prodat, aby tak získal peněžní prostředky. Směnka tedy v podstatě nahrazuje hotové peníze a umožňuje majiteli směnky ji proměnit v peníze.
[editovat] Zajišťovací funkce
Směnka může sloužit i jako zajištění peněžitého závazku a je možno ji uplatnit poté, co povinnost na základě původního peněžitého závazku nebyla splněna.
[editovat] Druhy
Směnky je možné rozdělit na tzv. směnky vlastní a směnky cizí. Směnka vlastní představuje závazek dlužníka zaplatit a obsahuje slovo „zaplatím“. Směnka cizí přikazuje jiné osobě, aby byla směnka uhrazena. Obsahuje slovo „zaplaťte“.
[editovat] Splatnost
Splatnost směnky může být stanovena „na viděnou“, tj. směnka se stává splatnou kdykoliv při předložení, ke kterému musí dojít nejpozději od jednoho roku po vystavení směnky. Dále může být splatnost směnky stanovena „na určitý den“, tzn. že směnka je splatná v konkrétní den na ní uvedený. Při zmeškání splatnosti směnky ztrácí majitel směnky směnečná práva. Původní lhůta splatnosti však může být prodloužena tzv. prolongací směnky. Je nutno, aby s tímto úkonem souhlasily všechny zúčastněné strany (věřitel, dlužník, případně směnečník). Před uplynutím splatnosti může být směnka odkoupena obchodní bankou. Tato situace se nazývá eskont směnky; žadateli je poskytnut tzv. eskontní úvěr.
[editovat] Výhody a nevýhody
Výhodou směnek je zejména to, že jsou nesporným závazkem, což znamená, že ten, kdo má v dispozici originální směnku a legitimuje se jako její oprávněný majitel, prokázal své právo na její zaplacení dostatečně; dlužník, který se hodlá své povinnosti směnku zaplatit bránit, pak musí své důvody obrany nejen tvrdit, ale i prokázat.
Nevýhodou směnek je to, že musí být vystavena v zákonem předepsané formě se stanoveným obsahem a pokud některá z jejich podstatných náležitostí chybí, pak není směnka platná.
