Skarifikace
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skarifikace (neboli jizvení) je způsob zdobení kůže, podobně jako např. tetování (anglicky tattoo). Dělí se na dvě metody (podle způsobu vytvoření): na vypalování (branding) a vyřezávání (cutting). Zjizvení, jako trvalá tělesná modifikace, zahrnuje poškrábání, lept, nebo nějaký druh povrchního řezu.
Obsah |
[editovat] Historie
Skarifikace byla užívaná z mnoha důvodů v mnoha různých kulturách:
- Skarifikace byla užívaná pro přechodový rituál v dospívání, nebo značila emocionální stav nositele jizev, jako zármutek, starosti nebo blahobyt, pohodu. To je běžné mezi australskými domorodci a kmeny v okolí řeky Sepik (Nová Guinea).
- Skarifikace jako úmyslné spálení kůže, se nazývá branding. V historii bylo této metody využíváno k označování otroků a kriminálníků. Jednalo se o klasický „cejch“, který byl vypálen zločincovi na viditelné místo, aby každý poznal, co je zač.
- Māori z Nového Zélandu, užívali ke skarifikaci inkoustovou barvu, aby vytvořili obličejové tetování známé jako „moko“. Moko bylo tetování jedinečné pro každou osobu a zároveň sloužil jako jakýsi podpis.
- V některých kulturách se ženy nechaly dobrovolně zjizvovat, aby ukázaly svou zralost a touhu mít děti.
- Obličejové jizvení byla oblíbená praktika mezi Huny
- Jizvy na obličeji způsobené v šermu, jsou mezi evropskými šermíři považovány za znak chrabrosti.
 Domorodec z okolí řeky Sepik |
 Ceremoniál dospívání ve vesnici Korogo u řeky Sepik , Papua New Guinea, 1975 |
Jmclajot00.jpg
Ceremoniál ve státě Benin, západní Afrika |
Jmclajot01.jpg
Zjizvený občan státu Benin |
Důvody zjizvování
- Na lidech s tmavší pletí jsou jizvy lépe vidět než tetování.
- Endorfiny jsou během skarifikace uvolňovány, to může vyvolat euforii (způsobit dobrou náladu a pocity štěstí)
- Někteří domorodci v Africe věří, že jizvy je ochrání před nemocemi.
- Jizvy jsou vlastním produktem těla, ne jako u tetování, kde se přidává inkoust.
- Náboženský význam.
[editovat] Metody skarifikace
Již zmíněné
[editovat] Způsob hojení
Běžný názor na hojení skarifikace je, že by mělo být léčené drážděním.
[editovat] Varování před nebezpečím
Skarifikace je úmyslné ublížení nebo poškození kůže, hrozí proto infekce. Nástroje pro práci by měli být zdravotnické, zejména skalpel (nepoužívat kus vybroušeného plechu), které musí být naprosto čisté. Vhodné je k tomu používat antibakteriálních přípravků. Hlavní je dbát o hygienu, nebát se mýdla.
Umělec, který vytváří skarifikace, by měl mít alespoň praktickou znalost anatomie lidské kůže, aby předešel příliš hlubokým řezům do masa. Měl by umět s kovy, aby dokázal dobře nabrousit ostří nože a dobře ho rozpálit, jinak by mohl tělo nechtěně popálit (v případě přehřátí) nebo by mu práce trvala dlouho (vinnou tupého a chladného ostří).
Skarifikace není tak populární jako tetování, proto je obtížné najít zkušeného umělce.
