San Lorenzo (Florencie)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

San Lorenzo.

Bazilika San Lorenzo (italsky Basilica di San Lorenzo) je jeden z největších florentských kostelů, stojící v centru města, a místo posledního odpočinku všech vůdčích členů rodu Medici od Cosima il Vecchio ke Cosimovi III.. Je to také jeden z kostelů, které o sobě tvrdí, že jsou nejstarším kostelem ve městě. Byl vysvěcen roku 1393, zasvěcen sv. Ambroži z Milána a stál mimo městské hradby. Tři sta let byl městskou katedrálou, než bylo oficiální sídlo biskupa přemístěno do kostela Santa Reparata. San Lorenzo byl také farním kostelem rodu Medici. Roku 1419, Giovanni di Bicci de' Medici poskytl finanční prostředky pro stavbu nového kostela na místě původní románské budovy. Filippo Brunelleschi, renesanční architekt první poloviny 15. století, byl pověřen návrhem této stavby, ale budova nebyla do jeho smrti dokončena. Kostel je částí rozsáhlého klášterního komplexu zahrnující: Starou zákristii od Brunelleschiho, knihovnu Laurentanii od Michelangela, Novou zákristii podle Michelangelova návrhu a kaple Medici od Nigettiho.

[editovat] Historie budovy

Fasáda.

Ačkoliv je považován za milník ve vývoji renesanční architektury, San Lorenzo má komlikovanou minulost výstavby. Stavba začala kolem roku 1419, ale nedostatek peněz zapříčinil zpomalení a změny v projektu. Brunelleschi zemřel roku 1446 a na jeho místo nastoupil buď Antonio Manetti nebo Michelozzo. Hlavní část kostela byla dokončena roku 1459 v době, kdy Florencii navštívil papež Pius II., avšak kaple podél pravé boční lodi byly dostavěny až v 80. letech 15. století.
Výsledná stavba se v mnohém liší od původních Brunelleschiho nákresů.

[editovat] Budova

Medičejský papež Lev X. zadal Michelangelovi roku 1518 úkol vytvořit fasádu z bílého carrarského mramoru. Michelangelo vytvořil dřevěný model, ale fasáda nebyla nikdy zbudována. Michelangelo poté navrhl a vytvořil vnitřní fasádu kostela. Zahrnuje i troje dveře mezi dvěma pilastry a balkón na dvou korintských sloupech.

Cappela dei Principi

Zvonice pochází z roku 1740.

Stará zákristie (Sagrestia Vecchia), byla navržena Brunelleschim a je nejstarší částí současné stavby. Je zde několik náhrobků členů rodiny Medici.
Nová zákristie (Sagrestia Nuova) byla započatá roku 1520 Michelangelem, který také zde navrhl náhrobky.

[editovat] Cappelle Medici

Cappelle Medicee se nacházejí v apsidě. Rod Medici je financoval až do smrti posledního člena, Anny Marie roku 1743. Téměř padesát členů rodu je pohřbeno v kryptě. Konečné provedení (1603-1604) uskutečnil Bernardo Buontalenti dle návrhu Alessandra Pieroniho a Mattea Nigettiho. Nad kryptou je Cappella dei Principi, velká oktagonální hala, kde jsou pohřbeni velkovévodové. Je manýristicky výstřední: neobvyklý tvar, zalomené rohy a asymetrická velikost oken. Interiér je zdoben barevným mramorem. V středu bylo zamýšleno umístit sám Svatý hrob, ale pokusy koupit ho nebo ukrást z Jeruzaléma selhaly.

[editovat] Umělecká díla

Lippiho Annunciazione

Bronzino (freska Utrpení sv. Vavřince)
Desiderio da Settignano (Pala del Sacramento, tabernákl jižní boční loď)
Donatello (dvě bronzové kazatelny, cimbuří, reliéfy, tonda a bronzové dveře k Sagrestia Vecchia)
Antonio del Pollaiuolo (dřevěný krucifix v kapli jižního transeptu)
Fra Filippo Lippi (oltářní obraz Annunciation v kapli severního transeptu)
Rosso Fiorentino (Svatba panny v kapli jižní lodi)
Verrocchio (náhrobek Giovanniho a Piera de Medici v Sagrestia Vecchia)