Rudolf Koppitz

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Rudolf Koppitz (3. ledna 1884 Skrbovice, Slezsko – 8. července 1936 Perchtoldsdorf, Rakousko) byl rakouský fotograf českého původu.

[editovat] Život

Rudolf Koppitz patří mezi významné fotografy vídeňské secese. Jedná se o rakouského umělce českého původu. Narodil se na Opavsku do chudé evangelické rodiny. Do odborné školy chodil jen díky stipendiu. V roce 1897 nastoupil do učení k fotografovi Robertu Rotterovi z Bruntálu, zkoušku vykonal v roce 1901. Koppitz začínal kariéru zakázkového fotografa v malých ateliérech. Pracoval v ateliérech v Opavě a v Brně u C. Pietzner. Ten vlastnil ateliérxy v Berlíně, Sant Petěrburgu, Moskvě, Waršavě, a ve Vídni. Toto prostředí pro něj hrálo důležitou roli, neboť se de seznámil s prominentním publikem.

V roce 1912 se rozhodl zanechat živnosti, aby začal opět chodit do školy - na Grafický učební a vzdělávací ústav ve Vídni. Na škole Koppitz poznal řadů svých budoucích kolegů (např. fotografa J. A. Trčka nebo malíře a grafika E. Schieleho). Koppitz se stál členem „Wiener Camera Clubu“. V své volné tvorbě používal techniky uhlotisku bromolejotisku a gumotisku. Na jeho fotografiích jsou zachyceny významné vídeňské památky a náladové krajiny, v kterých je zachycena divoká, dosud nezkulturněná příroda. Koppitzovy fotografie zobrazují hory a moře. Od roku 1913 byl asistentem a po první světové válce učitelem na Grafickém institutu ve Vídni.

[editovat] Dílo

V počátku své tvorby vytvářel Koppitz inscenované skupinové akty, které vycházely z vídeňské secese. Jeho první práce byly ovlivněny Gustavem Klimtem a japonským uměním. V letech před 1. světovou válkou fotografoval vlastní autoportréty, které zachycují autora při fotocení v krajině. Po celý život si zachoval smysl pro harmonii a precizní kompozicim, tyto prvky se objevují již v ranné tvorbě.

Téměř k dokumentární fotografii se Kopitz dostal po nástupu na frontu, kde se jeho fotografie staly prosté a přímé. U rakouské armády, jako průzkumný letec, fotografoval letadla a krajiny Mezi jeho oblíbená témata patřily vodní plochy a geometrické prvky letadel. Ve volném čase zachycoval nejen život vojáků, ale I prostý lid v dobových krojích. Koppitzovy fotografie z této doby jsou plné dramatikých nálad. Autor pracoval se světlem, využíval slunce, mraky a mlhy k impresionistickému vyjádření emocí.

Rudolf Koppitz patřil v meziválečném období k nejvýznačnějším představitelům rakouské fotografie z řad zastánců tradicionalistické "umělecké fotografie". Ve své tvrobě se nadále inspiroval malířstvím, hudbou i divadlem. Mezi oblíbená témata patřily akty více postav plné symbolických odkazů. Často zobrazovaným motivem byly nahé tanečnice a zachycení pohybu. Mnohé postavy stylizoval do soch Augusta Rodina. Mimo ženských postav zobrazovaly snímky také mužské akty a to zejména autoportréty, které byly umístěny v přírodě

Celé Koppitzovo dílo prostoupují symbolické odkazy a znaky. Z Koppitzových fotografií se proslavily zejména akty, kompozičně ovlivněné zčásti secesí, zčásti konstruktivismem. K radikální změně v jeho tovrbě došlo ve 30. letech, opět se vrací ke krajinám, přírodě a k životu venkovských obyvatel. Koppitzova tvorba byla silně ovlivněna nejen stylem secese, navazal také na členy rakouského Trojlístku (H. Kühna, H. Watzka, a H. Henneberga). V české tvorbě byl Koppitzovy blízký František Drtikol. Jméno fotografa Rudolfa Koppitze není uvedeno ani v Encyklopedie českých fotografů ani Encyklopedie českých výtvarným umělců. Koppitz nebyl vnímán, jako progresivní moderní umělec, naopak se řadí mezi konzervativní tvůrce, držící se určitých tradic. Rakouská historička umění Monika Faber vydala Koppitzovu monografii, která provázela jehoo výstavy v Rakousku, Francii, USA a Německu. V roce 1998 byl vydán ve Vídni katalog, kde je uveden ucelený přehled celoživotního díla autora.