Proces se Slánským

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Proces se Slánským, znám pod delším úředním názvem Proces s protistátním spikleneckým centrem Rudolfa Slánského, byl vykonstruovaný politický proces, konaný na nátlak Stalina roku 1952. Bylo vyneseno 11 rozsudků smrti. Hlavním obviněným byl Rudolf Slánský.

[editovat] Pozadí

Byl zkonstruhován na výstrahu a varování všech komunistických států proti odchylkám od politiky Moskvy. Stalin chtěl znemožnit odcizení dalších lidově demokratických států jak se podařilo Titovi v Jugoslávii. K procesu došlo za podpory maďarských komunistů, kteří poukazovali na to, že odsouzení v procesu s László Rajkem (září 1949) měli kontakty s československými komunisty.

Aby byla výstraha co nejsilnější proto byli vybráni komunisté z nejvyšších stranických míst. Když Sovětský svaz ztratil možnost ovlivnit politiku Izraele skrz levicové hnutí po volbách v lednu 1949 sovětská politika navázala pro-arabské stanovisko a začala antisemitickou propagandu. Tento postoj také ovlivnil výběr obžalovaných ve Slánském procesu.

[editovat] Vlna zatýkání a proces

První zatčený, Evžen Löbl, náměstek ministra zahraničního obchodu, byl už uvězněn a vyslýchán na podzim roku 1949. Příští byl Otto Šling brněnský tajemník KSČ, v říjnu 1950 a pak v lednu 1951 následovali další, Vladimír Clementis, ministr zahraničních věcí, Artur London náměstek ministra zahraničních věcí a Karel Šváb, náměstek ministra národní bezpečnosti.

Gottwald pod hrozbou Moskvy, že sám bude do spiknuti vtažen dal souhlas k zatčení svého přítele, Slánského, generálního tajemníka KSČ v listopadu 1951.

Ve spiknutí sovětští poradci s pomocí StB zahrnuli škálu osobností: od Stalinistů Slánského, Švába a Reicina do moderátních komunistů jako Clementise a Franka, do nepoliticky angažovaných profesionálních expertů jako byli Margolius a Frejka.

Po měsících fyzického nátlaku a nekonečných výslechů se obžalovaní poprvé sešli u soudu konaném v hlavní pražské soudní síni na Pankráci. Soud se konal od 20. listopadu do 27. listopadu 1952. Hlavním prokurátorem byl Josef Urválek. Byli obviněni ze špionáže, trockismu, titoismu, spiknutí proti republice, záškodnictví a popsáni jako nepřátelé československého lidu a sionističtí, buržoasně nacionalističtí zrádci. Jedenáct ze čtrnácti obžalovaných bylo označeno jako židovského původu. Clementis byl Slovák, Šváb a Frank Češi. Vsichni obžalovaní se museli naučit nazpamět své výpovědi které jim byly napsány jejich vyšetřovateli a byli z nich zkoušeni několikrát než nastalo hlavní soudní líčení. Proces měl velký ohlas v Československu kde přes 8500 peticí podporovaly rozsudky a většina žádaly smrt pro všechny obžalované.

Jedenáct obviněných dostalo rozsudek trestu smrti a tři doživotí – největší to trest za hranicemi Sovětského svazu v jednom procesu. Na rozsudcích se rozhodlo na ÚV KSČ a v Moskvě – ne u soudu. Gottwald odmítl vydat milost a poprava se konala v ranních hodinách 3. prosince 1952 v pankrácké věznici. Popel odsouzených byl rozmetán příslušníky StB na staré benešovské silnici.

V roce 1963 byli všichni obžalovaní stranicky i soudně tajně rehabilitováni, teprve až v roce 1968 se tato skutečnost plně projevila na československé veřejnosti.

[editovat] Obžalovaní

Rudolf Slánský (1901), generální tajemník KSČ (trest smrti)
Vladimír Clementis (1902), ministr zahraničních věcí (trest smrti)
Otto Fischl (1902), náměstek ministra financí (trest smrti)
Josef Frank (1909), zástupce generalního tajemníka KSČ (trest smrti)
Ludvík Frejka (1904), přednosta národohospodářského odboru Kanceláře prezidenta republiky (trest smrti)
Bedřich Geminder (1901), vedoucí mezinárodního oddělení ÚV KSČ (trest smrti)
Vavro Hajdů (1913), náměstek ministra zahraničních věcí (doživotí)
Evžen Löbl (1907) , náměstek ministra zahraničního obchodu (doživotí)
Artur London (1915), náměstek ministra zahraničních věcí (doživotí)
Rudolf Margolius (1913), náměstek ministra zahraničního obchodu (trest smrti)
Bedřich Reicin (1911), náměstek ministra národní obrany (trest smrti)
André Simone (1895), redaktor Rudého práva (trest smrti)
Otto Šling (1912), vedoucí tajemník krajského výboru KSČ v Brně (trest smrti)
Karel Šváb (1904), náměstek ministra národní bezpečnosti (trest smrti)

[editovat] Vyznamenání

Prezident Ludvík Svoboda udělil několika obžalovaným řády 1. května 1968:

Vladimír Clementis, Hrdina ČSSR, in memoriam
Josef Frank, Hrdina ČSSR, in memoriam
Ludvík Frejka, Řád republiky, in memoriam
Vavro Hajdů, Řád republiky
Artur London, Řád republiky
Rudolf Margolius, Řád republiky, in memoriam
André Simone, Řád republiky, in memoriam
Bedřich Geminder, Řád práce, in memoriam
Evžen Löbl, Řád práce

[editovat] Související články

[editovat] Externí odkazy

Politický proces s Rudolfem Slánským

[editovat] Literatura

Karel Kaplan, Zamyšlení nad politickými procesy, Nová mysl 6, 7 a 8, 1968
Karel Kaplan: Zpráva o zavraždění generálního tajemníka, Mladá fronta, Praha 1992, ISBN 80-204-0269-1
Karel Kaplan a Pavel Kosatík: Gottwaldovi muži, Praha a Litomyšl 2004, ISBN 80-7185-616-9
Josef Tomeš a kol.: Český biografický slovník XX. století, Praha 1999, ISBN 80-7185-248-1
Margoliová-Kovályová, Heda: Na vlastní kůži, Academia, Praha 2003, ISBN 80-200-1134-X
Margolius, Ivan: Reflections of Prague: Journeys through the 20th Century, Wiley. London 2006, ISBN 0-470-02219-1
Praha za zrcadlem: Putování 20. stoletím, Argo, Praha 2007, ISBN 978-80-7203-947-0
Artur a Lise London: L'aveu, dans l'engrenage du proces de Prague, Gallimard, Paříž 1968
Doznání, Stráž, Vimperk 1969
The Confession, angl. překlad Alastair Hamilton, Morrow, New York, 1970
a překlady do dalších jazyků
Zakázaný dokument, Zpráva komise ÚV KSČ o politických procesech a rehabilitacích v Českoslovesnku 1949-68, Europa-Verlag Wien, 1970 (reprint původní zprávy, úvod a závěr Jiří Pelikán)

See also ebooksgratis.com: no banners, no cookies, totally FREE.