Pondělí začíná v sobotu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Pondělí začíná v sobotu je trojdílná satirická novela od bratrů Arkadije a Borise Strugackého.

[editovat] Obsah

Pojednává o osudu počítačového specialisty Saši Privalova – nováčka v podivuhodném světě institutu Vúčako - Výzkumného ústavu čar a kouzel (V originále NIIČAVO - slovní hříčka, znamenající zhruba „kde nic, tu nic“ - v pozdějších překladech též VÚ BECNIC). Dojde na situace humorné i nebezpečné, kouzelné i obyčejné, příběhy jsou vtipné i k zamyšlení. Kniha vyšla v SSSR poprvé v roce 1965 a je považována za předělovou v sovětské sci-fi šedesátých let. Některé fráze z knihy zlidověly mezi ruskou inteligencí, nicméně kniha je velmi úzce vázána na sovětské reálie 60. a 70. let, proto se v současné době stává obtížně srozumitelnou.

[editovat] O knize

Postavy knihy jsou vědci s kouzelnými vlastnostmi, kouzelníci s vědeckými ambicemi; kouzelné předměty jsou věcmi s vědecky neprozkoumanými vlastnostmi. Arkadij a Boris Strugačtí si neodpustili lehké moralizování které je vtipně podané: pracovníkům zanedbávajím své povinnosti zarůstají uši chlupy, bytost s chtěním bez hranic – umělý otesánek je nedomyšlený experiment s možností zničit vesmír či minimálně pokrást hodinky všem přihlížejícím. Kniha je čtivá a pohádkové motivy nahlížené ze strany vědy jsou velmi vtipné. Autoři zde ukázali svojí hravou a optimistickou stránku (v protikladu k vážným románům jako je například Piknik u cesty).

Kniha je satirickým zobrazením sovětského vědeckého prostředí, zejména poměrů v mnohočetných výzkumných ústavech. Je bohatě zabydlena celou řadou vědeckých pracovníků, zosobňujícících (místy velmi schématicky) nejčastěji se vyskytující typy vědců a administrativních pracovníků. Dění čtenář sleduje očima „nového člověka zvenčí“ Alexandra Privalova, kterému dva z předních výzkumných a vývojových pracovníků učinili během dovolené nabídku, která se neodmítá.

[editovat] Některé významné jednající osoby

• Alexandr (Saša) Privalov - hlavní hrdina knihy, programátor, počítačový specialista a začínající mág
• hrubián Viťka Kornějev - ukázka schopného, nadaného a dobrosrdečného, leč neotesaného specialisty, Privalovův spolubydlící na svobodárně a blízký přítel
• Janus Poluektovič Něvstrujev (2 exempláře) - vedoucí ústavu, ukazující okolnímu světu obě své tváře (tvář schopného vědce a tvář administrátora)
• Ambrosij Ambruazovič Vyběgallo (v některých verzích Gustavillo) - aférista a vědecký šarlatán, produkující svoji vědeckou kariéru na třídních principech a úzké spolupráci s tiskem, kterému (v symbióze s dvěma podobně neschopnými novináři) prezentuje své obskurní vynálezy jako přelomové úspěchy sovětské vědy
• Cristobal Chozevič Junta - tvrdý a bezcitný, leč mimořádně schopný mág, nadaný nicméně specifickým smyslem pro suchý humor, vzor odborníka bez lidského cítění, vedoucí laboratoře výzkumu smyslu života
• Roman Ojra-Ojra - další z Privalovových spolubydlících, veselý kumpán a velký mág, magistr magie
• Edik Ampérjan - magistr magie, vedoucí laboratoře, ukázka „vědce kavkazského původu“, dobrodušného, vzdělaného, leč s „jistými specifiky“
• Kerber Psovič Děmin - vedoucí osobního a kádrového oddělení ústavu
• Modest Matvějevič Kamnojedov - vedoucí správy budov a majetku, ukázka tupého a neschopného sovětského úředníka, nahrazujícícho znalosti a dovednosti silou razítka a povolení

Tento článek o literatuře je příliš stručný nebo neobsahuje důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte.