Ojířové z Očedělic
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ojířové z Očedělic se psali po vsi Očedělicích (Dreihöfen) u Libkovic. Jejich erb byl: tři modré a tři bílé pruhy pokosené a nad helmou tři péra, dvě modrá a prostřední bílé.
Jejich první bezpečně známý předek byl Ojíř připomínající se v roce 1399. Byl roku 1421 velitelem vojenské posádky v Kadani. Když čechové odtud před Němci ustoupili, sám zůstal na věži, bránil se tu a uhořel ve věži, která také lehla popelem. Snad jeho potomci byli bratři Pechanec jinak Ojíř, Mikuláš a Jan Švamberk, který se připomíná v roce 1447. První z nich držel Vintířov a druhý Hlubany. Pechanec se vyskytuje od roku 1445 často v rozličných jednáních, od roku 1454 žil v Praze. Jeho syenm snad byl Bedřich, jenž byl roku 1459 dvořenínem krále. Asi od roku 1464 držel Kmetiněves. Prodal ji v roce 1467 a pak byl v letech 1472-1473 pánem na Červeném Hrádku, do roku 1474 na Vysokém Chlumci a na Frýdštejně. Albrecht Ojíř z Očedělic, Bedřichův bratr byl v letech 1475-1477 purkrabím Pražského hradu. Pak asi od roku 1478 místosudím, kromě toho sedal na zemském soudě. Pro jeho právní potřebu sebral právní nálezy z roku 1378-1438 a dal je čistě přepsat. Až do roku 1478 držel nějaký statek u Sedlčan, později držel Lobkovice. Ke konci XV. st. se tento rod rozrodil. Bohuslav připomínající se v letech 1497-1515 měl statky u Pacova. Jan držel roku 1507 hrad Jenštejn a zemřel v roce 1521. Zdeslav seděl okolo roku 1520 na Hrochově Hrádku, který prodal a sloužil pánům ze Švamberka na Orlíce. Bohuslav Ojíř z Očedělic byl v roce 1558 purkrabím na Strakonicích, později sloužil Rožmberkům, byl hofmistrem na Krumlově a sedával na soudě nejvyššího purkrabství. Byl to muž vzdělaný a pobožný. Složil utěšené modlitby, jenž byli roku 1584 vytištěny. Kromě toho sepsal nějaké paměti, z nichž Prokop Lupáč z Hlaváčova si je zapisoval do svého kalendáře. Žil ještě roku 1585. Jindřich Ojíř z Očedělic byl zchudlý a v roce 1560 bydlel v Sušici. Albrecht Ojíř z Očedělic seděl roku 1562 v Modřejovicích, byl roku 1571 hejtmanem na Želči a roku 1572 purkrabím na Choustníku a v roce 1583 pánem na Tisovém.
Připomíná se také v roce 1589 v tituláři s Jindřichem, který držel Kamenný. Buď těmito dvěma rodina vymřela nebo živořila v chudobě.