Odsíření

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Odsířením se obecně označuje proces odstranění (zpravidla nežádoucí) příměsi síry z nějaké látky. Nejčastěji se používá ve smyslu odstranění síry z vypouštěných zplodin či odpadů.

Obsah

1 Odsíření elektráren
2 Odsíření nafty
3 Odsíření železné taveniny
4 Externí odkazy

[editovat] Odsíření elektráren

Pomozte Wikipedii tím, že tuto část vhodně rozšíříte.

[editovat] Odsíření nafty

Pomozte Wikipedii tím, že tuto část vhodně rozšíříte.

[editovat] Odsíření železné taveniny

Odsíření v metalurgii je proces zbavení taveniny nažádoucí příměsi síry.

V průběho tavícího procesu železa, zvláště během tavení v kuplovně, přechází část síry z koksu do taveniny - tzv. nasíření taveniny. Tento zvýšený obsah síry je nepřijatelný pro výroby tvárné litiny zejmena za použití předslitin (FeSiMg) jako modifikačního prostředku. Zde nemá být obsah síry vyšší než 0,020%. Použití těchto tavenin jako výchozí taveniny pro výrobu tvárné litiny je umožněno zařazením odsířovacího stupně mezi tavící pec a modifikační pánev.

Teoreticky je možné pro odsíření použít všechny materiály s vyšší afinitou k síře, než má železo. Mohly by to být např. hořčík, cer, vápník, sodík ap. Z ekonomických a technických důvodů se v praxi používají převážně sloučeny vápníku jako karbid vápníku (CaC₂) a kysličník vápenatý (CaO - pálené vápno). Vápník reaguje se sirníkem železa (FeS). Síra je vázána na vápník a vzniká sirník vápenatý (CaS), který přechází do strusky. Tato struska je potom stažena, z ekologického hlediska je tato struska problematická, CaS je totiž rozpustný ve vodě a mohl by znečistit vodní zdroje. Z tohoto důvodu musí být tato struska deponována na vodotěsných skládkách.

Průběh reakce mezi vápníkem (CaO, CaC₂) a taveninou je závislý na velikosti styčné plochy mezi odsiřovadlem a taveninou. Proto musí být tyto materiály jemnozrnné. Aby nedocházelo k pasivaci povrchu těchto zrn, je přidáván kazivec (CaF₂), který ztekucuje vzniklou pasivační vrstvu strusky. Intensivním mícháním taveniny buďto profoukáváním inertním plynem (N₂) nebo mechanicky je podporován dobrý kontakt mezi taveninou a odsiřovadlem.

Ve slévárnách jsou používány buď diskontinuelní (střásací pánev,Rheinstahl Quirel ap.), nebo průtočné metody odsíření. Nejrozšířenějsí je tzv. metoda GASAL, kde je dusík zaváděn do průtočné pánve pórovitým kamenem ve dně pánve. Doba setrvání taveniny v pánvi je cca 6 až 10 minut. Ztráta teploty při této operaci se pohybuje mezi 80 a 100°C. Tavenina musí být po odsíření zpravidla znova ohřáta na potřebnou modifikační teplotu.