Novoplatonismus
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Novoplatonismus (někdy také neoplatonismus) je poslední ucelený systém antické filosofie, který vznikl koncem 2. století a trval do 6. století. Nejedná se jen o obnovení Platónovy filosofie, ale o systém, který vedle platónské filosofie s velkou spekulativní silou shrnuje také ostatní hlavní směry antické filosofie (s výjimkou epikureismu), jakož i náboženské a mystické myšlenky, a to i orientální.
[editovat] Vývoj
Zakladatelem novoplatonismu byl Ammónios Sakkás z Alexandrie. O jeho učení není v podstatě nic známo a vlastní novoplatónský systém vytvořil jeho žák Plótínos, jehož spisy pak vydal Porfyrios. Plótínos ani ostatní novoplatonici se nepovažovali za tvůrce nového systému, ve skutečnosti však na Platóna nejen navazovali, ale zároveň přinášeli do řecké zcela nový prvek – mystiku.
Později se vydělilo několik škol, mezi ně patří zejména:
- syrská škola – hlavní představitelem Iamblichos
- athénská škola – navazovala na syrskou školu, hlavním představitelem Proklos, který novoplatonské učení do detailů propracoval. Škola však byla prudce napadána křesťanstvím, až byla nakonec roku 529 byzantským císařem Justiniánem I. uzavřena.
- západní novoplatonismus – hlavním představitelem Boëthius, který již byl (alespoň navenek) křesťanem.
[editovat] Učení
- Emanace – Novoplatonské učení lze charakterizovat jako idealistický monismus. Boha nazývá Plótínos Jedno, Dobro, První, Nejvyšší. Bůh sám aktivně nestvořil svět. Vše vzniklo z nejvyšší bytosti jakýmsi vyzařováním, přetékáním, emanací. Vyzařování bylo postupné, proto i dnes existují věci stupňovitě uspořádány co do dokonalosti.
- Mystika – Také lidské duše pocházejí od Boha. Oddělili se tímto vyzařováním, ale oddělením také ztratili na božské dokonalosti. Smyslem lidského života by mělo být dosažení opětovného sjednocení duše s Bohem, z něhož vzešla. Nejjistější cesta, která k tomu vede, je ponoření se do sebe sama, do toho božského, co je v nás, jakési „sebezapomínající se“ odevzdání, extáze, v níž dojde k sjednocení s Bohem.
[editovat] Odkazy
[editovat] Bibliografie
- STÖRIG, Hans Joachim. Malé dějiny filosofie. 5. vyd. Praha: Zvon, 1996.
- BILOLO, Mubabinge. Fondements Thébains de la Philosophie de Plotin l'Égyptien. Kinshasa-Munich-Paris: Publications Universitaires Africaines, 2007. ISBN 978-3-931169-00-5
