Naděžda Kavalírová
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Naděžda Kavalírová, rozená Morávková, (13. listopadu 1923, Opočno) je předsedkyně Konfederace politických vězňů České republiky. V mládí byla členkou strany národně sociální a studovala medicínu na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy. 25. února 1948 se zúčastnila pochodu studentů na Hrad, po únorovém převratu vystoupila ze strany na protest proti její kapitulaci před tlakem komunistů. V březnu 1948 byla jako politicky nespolehlivá vyloučena ze všech vysokých škol v Československu. V roce 1949 se vdala za JUDr. Jiřího Kavalíra. V roce 1956 byla zatčena a odsouzena ve vykonstruovaném procesu za údajnou vlastizradu a špionáž. Z vězení byla propuštěna v roce 1959.
Poté pracovala jako pomocná dělnice, dělnice na soustruhu a později jako úřednice Národního výboru v Praze 9. Obdržela Svatováclavskou medaili (2004), Medaili cti a vděčnosti Společnosti Jana Masaryka a Řád Tomáše Garrigua Masaryka za vynikající zásluhy o stát v oblasti rozvoje demokracie, humanity a lidských práv (2006).
Po revoluci se ujala vedení KPV, kde po dlouhou dobu tolerovala příslušníky StB.[1] Podařilo se jí však vytvořit nadstandardní vztahy s politickou reprezentací, mimojiné s Hradem či KDU-ČSL.[zdroj?]
