Námořní vlajková abeceda
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Námořní vlajková abeceda, neboli oficiálním názvem Mezinárodní signální kód (The International Code of Signals), je signální soustava, užívaná k vizuálnímu dorozumívání na dálku (vizuální telekomunikaci), zejména mezi námořními loděmi respektive loděmi a přístavy. Ve své současné podobě byla ustavena roku 1931 a sestává ze 40 vlajek, z nichž 26 představuje písmena, 10 číslice, 1 vlajka je potvrzovací a 3 opakovací.
Následující tabulka znázorňuje písmenné a číselné hodnoty jednotlivých vlajek, jejich ekvivalent v mezinárodním hláskovacím kódu a také nejběžnější význam vlajky v případech, kdy představuje celou větu.
Obsah |
[editovat] Abeceda
[editovat] Čísla a další znaky
1 | Unaone | |
2 | Bissotwo | |
3 | Terrathree | |
4 | Kartefour | |
5 | Pantafive | |
6 | Soxisix | |
7 | Setteseven | |
8 | Oktoeight | |
9 | Novenine | |
0 | Nadazero |
návěští | |
opakovač 1 | |
opakovač 2 | |
opakovač 3 |
[editovat] Zkratky
Vlajky jsou vyvěšovány v počtu jedné až čtyř (při udávání zeměpisné polohy až sedmi) na signálním laně nad sebou a čtou se v pořadí shora dolů. První opakovač slouží k opakovaní první vlajky v pořadí, druhý opakovač zastupuje druhou vlajku atd. Jednovlajkové signály představují naléhavá a některá nejběžnější sdělení. Kombinace více vlajek mají přesně stanovený význam. Například:
FA Můžete mi sdělit mou polohu?
QU Kotvení zakázáno.
RW Odkud jste?
RY Vzpoura na lodi.
UM Přístav je uzavřen.
Kombinace E+návěští signalizuje začátek hláskované zprávy, F+návěští znamená tečku za větou a G+návěští označuje konec hláskované zprávy a návrat ke kódovaným signálům.