Miseroni z Lisonu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Miseroni z Lisonu (Miseroni von Lisone) byl šlechtický erbovní rod sídlící v Čechách, v 17. století vlastnili krašovské panství. Zabývali se též výrobou šperků.

Tento článek je z velké části založený na textu z Ottova slovníku naučného vydávaného do roku 1909. Pravděpodobně je zastaralý jak po stylové, tak i obsahové stránce. Můžete Wikipedii pomoci tím, že jej vhodně vylepšíte. Inspiraci k vylepšení lze hledat v radách na stránce Vzhled a styl, případně na diskusní stránce článku. Po dokončení revize článku prosím odstraňte tuto šablonu.

Rod Miseronů z Lisonu byla nejdříve erbovní rodinou v Miláně. Na konci 16. století přišel Diviš Miseroni k císařskému dvoru do Prahy. A poněvadž byl šikovný v řezání kamenů, jmenoval jej císař Rudolf II. správcem své klenotnice. Kašpar, Ferdinand, Eusebius, Aurelius, Alexander a Jeroným z Lisonu tu také pracovali jako klenotníci v letech 1598–1605. Bratři Oktavián, Alexander, Jan, Ambrož a Aurelius obdrželi majestátem z 2. září 1608 šlechtictví pro říši.

Oktaviánovým synem byl Diviš, který byl též císařským a královským klenotníkem nebo šocmistrem a roku 1661 zemřel. 10. března 1653 obdržel se svými bratry Jeronýmem, Františkem a Janem majestát na potvrzení šlechtictví, při čemž jejich starý erb byl polepšen.

Zmiňovaný František byl vrchním písařem na tzv. daňovém úřadě a vyženil s manželkou Annou Spledidou Grefovou z Grefenburka statek Krašov. Zemřel v roce 1656. Jeho synové Norbert Adolf a Jan Augustián byli povýšeni majestátem z 24. listopadu 1674 do rytířského stavu starožitných rodů v království českém. Jan Augustián koupil Dvorce, zemřel v roce 1680 bez dědiců. Norbert Adolf prodal v roce 1677 Krašov a koupil v roce 1681 Jemniště. Po jeho smrti byl v roce 1686 prodán zděděný statek Dvorce, aby se zbavil dluhů na statku v Jemništi. S manželkou Annou Johanou Chanovskou z Dlouhé Vsi zanechal syna Gotharta, který v roce 1699 prodal Jemniště. Byl později c. k. nejvyšším velitelem kyrysnického pluku Locatelli. Roku 1735 prodal zděděný statek Těchobuz. Zemřel před rokem 1744. Zanechal po sobě čtyři dcery.

Jiná pošlost začala Ferdinandem jenž byl roku 1661 c. k. klenotníkem a v roce 1678 se přestěhoval na Staré Město v Praze. Zemřel v roce 1684. Přežili ho synové Leopold Josef, Jan Ignác (úředník v komorní účtárně) a Pavel Řehoř, ten zemřel kolem roku 1749. Řehořovým synem byl Josef, jenž zemřel v mládí.

Třetí pošlost začala Janem Oktáviem. Byl sekretářem, pak referendářem při komisi revisionis (1633 atd.) v letech 1675–1678 držel statek Tetín. Zemřel po roce 1682. Jeho syn Václav Diviš byl povýšen majestátem ze dne 21. června 1700 do rytířského stavu starožitných rodů v království českém. V roce 1704 získal Čestín (v té době Čestín Kostel), který roku 1713 prodal. Od roku 1716 měl Terešov a roku 1723 koupil Těchobuz. V Těchobuzi zemřel v roce 1726 a byl bezdětný. Jeho dědicem se stal Gothart. Rod vymřel smrtí vdovy Kateřiny Miseronová z Lisonu v roce 1760.

Jan z Hvězdy napsal hezkou pověst k tomuto rodu.

[editovat] Erb

Erb tvoří štít šestkrát napříč rozdělený s modrými a bílými pruhy, z nichž hořejší bílý je sedmkrát vyřezán na způsob pily, přikrývadla jsou modrá a bílá, klenotem je černá korunovaná orlice. Při potvrzení šlechtictví majestátem v roce 1653 byl erb polepšen tak, aby černá orlice držela v levici smaragd a pravici černý do modra zkalený klíč, v jehož zubech jsou písmena F. HI.