Miloš Kopecký

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Tomuto článku chybí obrázky.
Víte-li o nějakých svobodně šiřitelných, neváhejte je načíst a přidat do článku.

Miloš Kopecký (22. srpna 1922 – 16. února 1996) byl český herec, člen činohry Divadla na Vinohradech.

Vystupoval často ve filmu i v televizi, většinou v komediálních padoušských postavách. Nezapomenutelné jsou jeho postavy zlotřilého královského rádce (Pyšná princezna), pistolníka Hoga Foga (Limonádový Joe), Barona Prášila (Baron Prášil), polního kuráta Katze (Dobrý voják Švejk), pana Voka (Svatby pana Voka), Jana Lucemburského (Slasti otce vlasti), dr. Strossmayera (Nemocnice na kraji města) a mnoho jiných drobných i větších postav. Počátkem osmdesátých let moderoval protiemigrantský a prorežimní seriál Československé televize Krok do neznáma. Objevný byl jeho Harpagon v Molierově Lakomci, kterého nehrál jako uslintaného shrbeného stařečka (jako většina ostatních herců), nýbrž jako plnokrevného muže v nejlepších letech, který sice trpí stihomamem, ale jde cílevědomě a nemilosrdně za svými cíli. Jedna z jeho posledních velkých rolí na divadle byl Shakespearův Richard III.

[editovat] Život

Miloš Kopecký se narodil v Praze jako maminčin mazlíček a v mnoha věcech byl prý typickým Pražákem. „Narodil jsem se v meziválečném čase před velkou světovou krizí a jediné hezké, co se o té době dá říct, je to, že jsem se v ní narodil já,“ přiznal s humorem sobě vlastním Miloš Kopecký. Od raného dětství mu připadal svět jako veliký, báječný dort, ze kterého by si rád ukousl to největší sousto. „Svět byl pro mne něco tajuplného, romantického a báječného. Veliké vzrušení jsem pociťoval, když jsem viděl večer různými reklamami osvícené Václavské náměstí. Vyrůstal jsem ale v ryze praktickém světě,“ přiznal. Nenáviděl školu, nerad sportoval, chodil „za Sokol“, nikdy se nepral a cítil se slabý a zbabělý. Otec byl obchodník - kožešník a přál si, aby jediný syn pokračoval v jeho šlépějích. „Být bohatý jsem si moc přál, ale ne jako obchodník. To jsem zase radši chudý.“ Přesto na začátku nacistické okupace sedával mladý Miloš v otcově dílně a učil se kožešnickému řemeslu. Volání divadla bylo nakonec ale silnější. „Velmi nerad na to vzpomínám. Jenom vím, že jsem neposlechl a nevyhověl otcovu přání, který byl kožešníkem a chtěl, abych ním byl i já.

Za nacistické okupace jsme založili takzvaný Kolektiv mladých umělců Tvar. Byl to údajně recitační sbor, ale neměli jsme divadelní koncesi a proto jsme hráli na koncesi literárních večerů. Drápkem uvíznut byl chycen ptáček celý. Od té doby jsem už nedělal nic jiného, než že jsem vystupoval. Tak jsem se dostal k divadlu, filmu a posléze i k televizi. Vždy mne lákal hlavně život a pokud vás láká život, musíte si položit otázku, co uděláte proto, abyste na něj měl. Čím si chcete vydělávat,“ přiznal Miloš Kopecký, který má na svém kontě kromě divadla i stovky televizních a filmových rolí.

„Archív si ale nevedu, nejsem si sám sobě archivářem. Nesleduji to. Mnohé si pamatuju a co si nepamatuju, asi není vhodné k zapamatování,“ tvrdil jen pár týdnů před smrtí Miloš Kopecký. Velký herec, kterému v koncentračním táboře zemřela matka a první dcera spáchala manifestační sebevraždu. On sám trpěl mnohdy až neskutečnými tíživými depresivními stavy, které mu způsobovala jeho nemoc - maniodepresivní psychóza. Pár dnů tak se málem vznášel v euforii, ale týdny a měsíce utápěl v neskutečných depresích. Miloval ho téměř celý národ a jen málokdo věděl o jeho pobytech na psychiatrických odděleních.

Mistr Kopecký zemřel v pátek 16. února 1996 v půl čtvrté odpoledne v pražské bohnické psychiatrické léčebně.

Jeho první ženou byla herečka Stella Zázvorková, s níž měl dceru Janu, která spáchala demonstrativní sebevraždu. Druhou ženou byla Kateřina Soukupová, třetí Jana Lichtenbergová a od roku 1966 byl počtvrté ženatý s Janou Křečkovou, se kterou má dceru Barboru.

Tato část článku potřebuje úpravy. Můžete Wikipedii pomoci tím, že ji vhodně vylepšíte. Inspiraci k vylepšení lze hledat v radách na stránce Vzhled a styl, případně na diskusní stránce článku.

Divadelní angažmá od r. 1939: za okupace Kolektiv mladých umělců Tvar, po osvobození Divadlo Větrník, Divadlo satiry, Realistické divadlo, Národní divadlo, Městská divadla pražská, Armádní umělecké divadlo, Hudební divadlo v Karlíně a od roku 1965 byl členem Vinohradského divadla. Rovněž vystupoval v divadlech Semafor a ABC (po boku J. Wericha a M. Horníčka). Hrál v dlouhé řadě zábavných pořadů, inscenací a televizních filmů. Jeho nejpopulárnější televizní postavou se bezesporu stal dr. Štrosmajer v seriálu Nemocnice na kraji města. Miloš Kopecký rovněž účinkoval v rozhlase, namlouval alba a kazety (Když se směje…) a napsal knihy Co za to stálo… (1993) a Já?, která vyšla až po jeho smrti v r. 1996. Z filmů: Pyšná princezna, Byl jednou jeden král, Dobrý voják Švejk, Baron Prášil, Limonádový Joe, Bílá paní, Svatby pana Voka, Zítra to roztočíme, drahoušku…!, Adéla ještě nevečeřela, Já už budu hodný dědečku!, Jak napálit advokáta, Jak utopit dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách, Prodloužený čas, Čarovné dědictví, Tajemství hradu v Karpatech a řada dalších.