Matúš Čák Trenčanský
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Matúš Čák Trenčanský (asi 1260 – 18. březen 1321) byl uherský šlechtic a vévoda, svého času nejmocnější muž a nekorunovaný král západního a středního Slovenska.
[editovat] Životopis
Uherský šlechtický rod Čáků (Chak, Chaak) pocházel z oblasti Ostřihomi, osídlené také slovanským obyvatelstvem, a vlastnil celou řadu panství na Slovensku, zejména v okolí Trenčína. Sám Matúš však tvrdil, že jeho prapředkové byli Maďaři.
V roce 1291 stál v čele vojska Ondřeje III., které dobylo Bratislavu obsazené Jindřichem z Kyseku (z Kösegu). Za odměnu dostal hodnost správce královských stájí a bratislavského župana. Brzy přestal sympatizovat s politikou Ondřeje III. a na protest se vzdal svého úradu, uchýlil se na své panství, jehož centrem byl od roku 1296 Trenčín. Ve snaze odebrat mu majetek a pokořit ho vyslal proti němu král Ondřej III. výpravu, která však nebyla úspešná. Od té doby Matúš Čák sledoval jen své osobní cíle, k čemuž využíval všechny prostředky, které mu poskytovalo tehdejší politické vakuum. Po smrti Ondřeje III. podporoval nástupnictví českého prince Václava a pomáhal porazit jeho protikandidáta Karla Roberta. Za to mu Václav (Ladislav V.) 1. února 1302 svěřil celé Trenčanské a Nitranské panství, které držal až do své smrti. Už nasledujícího roku však přešel spolu s Abovci na stranu svého nedávneho nepřítele Karla Roberta.
Od roku 1304 vystupoval jako samostatný vládce. Přestal podporovat i Karla Roberta. Roku 1310 byl jmenovánza taverníka a jednoho ze tří palatýnů země, s územní způsobilostí pro Horní Uhersko. Na vrcholu moci v letech1311 až 1312 ovládal nebo kontroloval 14 žup a vlastnil víc jak 50 hradních panství. Díky své neomedzené moci ve svěřených oblastech začal odnímat majetky nepohodlným šlechticům a ponechával si ho pro sebe. Vzhledem k tomu, že tak činil i církvi, byl roku 1311 oficiálně zbaven funkcí. Jeho reálné moci ho však král nemohl zbavit.
Matúš Čák si na Trenčanském hradě zřídil vlastní dvůr na způsob královského, pričemž si stále počínal jako samostatný panovník. Jeho palatínem byl do roku 1318 Felicián Zach. V roce 1315 vpadl na Moravu jako spojenec rakouského vévody Fridricha Sličného a u hradu Holíč ho odrazilo vojsko Jana Lucemburského. Po bitvě u Rozhanovic (15. června 1312) se uzavřel ve své državě. Roku 1318 mu zemřel jediný syn Matúš, a proto si za nástupce vybral svého příbuzného Štěpána Čecha z rodu Šternberků, skrz jehož majetek byla Matúšova država spojená s Moravou. Karel Robert zabral čast Matúšova majetku. Postavil se proti němu i nitranský biskup, který ho dal do církevní klatby. Matúš Čák Trenčanský však neomezeně a nezávisle vládl v Nitranské, Bratislavské a Trenčanské stolici až do své přirozené smrti 18. března 1321.
O jeho významu svědčí fakt, že ješte v 15. století se čast západního Slovenska tradičně označovala jako Matúšova zem.
[editovat] Mýty a legendy o Matúši Čákovi
Matúš Čák Trenčansky bezpochyby patří mezi legendární postavy slovenské historie a literatury. Pro mnoho generací slovenských národních buditelů se stal romatickým hrdinou vzdorujícím uherské moci a Matúšova zem se stala jakýmsi prototypem slovenského knížectva, které sehrálo nemalou roli ve slovenském národně-uvědomovacím procesu. V tomto duchu byl vyobrazovaný jako nositel emancipačních a historických ideí ukazujících Slovensko a Slováky jako rovnoprávný celek a národ v mnohonárodnostním Uherském státě.
Jeho činnost však na jedné straně umožnila obyvatelstvu Horního Uherska delší dobu žít nezávisle na uherském panovníkovi, čímž vytvořila podmínky pro uvědomění si etnické osobitosti převážně slovenského obyvatelstva, na druhou stranu jeho dravé feudální jednání brzdilo rozvoj hospodářství i společnosti, což spolu s neustálými bitvami decimovalo a ožebračovalo obyvatelstvo.
