Magdeburské polokoule

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Magdeburské polokoule (1-lana, 2-dřevěné tyče, 3-těsnění (olejem napuštěná kůže), 4-vývod s kohoutem pro vyčerpání, 5- kruh pro upevnění lana)

Německý fyzik Otto von Guericke, starosta města Magdeburgu, v roce 1654 předvedl dramatický experiment, ve kterém ukázal sílu vakua a dokázal existenci atmosféry Země.

Guericke spojil dvě duté měděné polokoule s úchyty o průměru 51 cm (Magdeburské polokoule) a ze vzniké dutiny vypumpoval vzduch. Pak nechal zapřáhnout ke každé polokouli 4 páry koní a ukazoval, že ani 16 koní není schopno od sebe polokoule oddělit. Poté, co nechal do dutiny opět vniknout vzduch, se od sebe obě polokoule oddělily samovolně.

Tímto pokusem Guericke vyvrátil hypotézu zvanou horror vacui. Prokázal, že obě pokokoule nebyly k sobě pevně připoutány vzduchoprázdnem, ale že polokoule držel u sebe tlak okolního vzduchu.

Průběh Guerickova experimentu

Pokus byl velmi efektní. Pravdou ale je, že i když diváci viděli celkem 8 párů koní, které se snaží oddělit polokoule od sebe, ve skutečnosti síla tahu odpovídala pouze 4 párům koní. Pokud by měla být vyvinuta síla 8 párů, musela by jedna polokoule být ukotvena k nějakému pevnému bodu (např. stěně).