Mýtus o Atrachasísovi

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Mýtus o Atrachasísovi je známý v několika verzích z nichž nejznámější je starobabylónská, která byla nalezena v Sipparu, pravděpodobně jde o opis staršího textu. Zachovalý text pochází ze 17. stol. př.Kr., je na třech tabulkách a obsahuje 1245 veršů; psán písařem Núr-Ajja.

Mýtus začíná konfliktem mezi vyššími bohy, kteří nutí nižší bohy vykonávat všechnu těžkou práci, a nižšími bohy. Vyšší bohové se rozhodnou, že stvoří člověka, aby bohové (nižší) nemuseli dělat. Na radě bohů se rozhodli, že to učiní bohyně Bélet-ilí (též mami a mama) s Enkim, člověka stvoří z hlíny, masa a krve boha Wé-ilu, který byl předtím zabit (motiv zabití boha se objevuje prakticky ve všech sumerských verzích o stvoření člověka a ani v jiných mytologiích není výjimečný).
Lidstvo se však příliš rychle rozmnoží, začne rušit boha Enlila, který se je rozhodne zničit. Nejprve na lidstvo sešle mor, ale Enki poradí Atrachasísovi, že má obětovat Addadovi (Iškur) a Namtarovi, čímž se nebezpečí moru zažehná. Enlil poté zvolí možnost potopy, ale již zakáže bohům vyzradit to lidem. Enki však pošle Atrachasísovi vzkaz po rákosové chýši, Atrachasís pak podle návodu vybuduje loď, na kterou nalodí ženu, děti, vše živé (po jednom páru) i majetek. Po sedmi dnech a sedmi nocích přestane pršet a Atrachasís vypouští ptactvo, když zjistí, že vody opadly, obětuje bohům a Enki jej učiní nesmrtelným. (Tento motiv i podobnost zpracování naznačuje, že mýtus byl předlohou k biblickému příběhu o Noeovi.)
Enki poté zabraňuje dalšímu přemnožení lidstva a mezi lidi vypustí démona Lamaštu, který způsobuje dětskou úmrtnost.

Tento mýtus byl v neúplné podobě převzat do XI. tabulky Eposu o Gilgamešovi.

[editovat] Odkazy

• Sumersko-akkadská mytologie
• Sumersko-akkadská literatura