Ludvík Kuba
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ludvík Kuba (16. dubna 1863 Poděbrady – 30. listopadu 1956 Praha) byl český folklorista, spisovatel, malíř a přítel Srbů.
Narodil se jako druhé z třinácti dětí zámečníka Ludvíka Kuby a jeho manželky Anny, roz. Mikšovské.
Kuba studoval slovanské národy, aby poznal jejich hudbu, hudební nástroje a zvyky. Představil je umělecky i obsahově na plátně i ve svých knihách, čímž je zdokumentoval pro další generace. Rozsáhlá sbírka Slovanstvo ve svých spěvech (v 16 jazycích) svědčí o jeho etnografické tvorbě. Podobnou dokumentaci vytvořil v dalších pěti knihách Čtení o Lužici, Čtení o Starém Srbsku, Čtení o Makedonii, Čtení o Dalmacii, Čtení o Bosně a Hercegovině.
Na svých cestách po Evropě sledoval a zaznamenával všední den obyvatel a naslouchal jim. To ztvárnil v Cesty za slovanskou písní, Zaschlá paleta a Křižem kražem slovanským světem. Velká část zvyků a obyčejů, které zaznamenal, je dnes již pohřbena v propadlišti dějin.
Kuba navštívil Lužické Srby poprvé v roce 1886 a potom ještě třikrát v letech 1903, 1922 a 1923. Při svých cestách také vytvořil mnoho maleb lužickosrbských osobností, které dnes tvoří základ lužicko-srbské galerie. Kuba získal ve slovanských zemích mnoho vyznamenání a ocenění. Do Maćicy Serbské zavítal v roce 1887 a byl jmenován roku 1923 čestným občanem města a roku 1945 mu Domowina udělila čestné občanství.
