Ludvík Aškenazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Ludvík Aškenazy | |
|---|---|
| Význam: | |
| Narození | |
| Datum: | 24. únor 1921 |
| Místo: | Český Těšín |
| Úmrtí | |
| Datum: | 18. březen 1986 |
| Místo: | Bolzano |
Ludvík Aškenazy (24. února 1921 Český Těšín – 18. března 1986 Bolzano) byl český spisovatel.
Pocházel z židovského prostředí, které ovlivnilo jeho tvorbu. Po maturitě (1939), studoval v Polsku ve Lvově slovanskou filologii. Za války působil v československém zahraničním vojsku v SSSR.
Po roce 1945 působil až do začátku 50. let v pražském rozhlase. Později byl spisovatelem na volné noze
Roku 1968 emigroval do Německa, dál byl spisovatelem na volné noze, po nějaké době obchází nutný překlad z češtiny a začíná psát německy. Až do roku 1976 žil v Mnichově. Zemřel roku 1986 v Itálii v Bolzánu, kde se roku 1976 usadil i se svou ženou, Leonii Mannovou-Aškenazy, dcerou německého spisovatele Heinricha Manna. Jejich syn Jindřich Mann je režisérem.
[editovat] Dílo
Zprvu psal reportáže, které byly formovány komunistickou ideologií v jejím dobovém stalinistickém ražení. Od roku 1955, úspěchu své první prosaistické knížky Dětské etudy, příbězích malého chlapce a jeho otce, ve kterých je hodně poezie a minimálně dobové ideolgie, je spisovatelem na volné noze a píše prózu, převážně povídky, později divadelní hry. Autor má od počátku vlastní, svébytný, poetický, často melancholický, diktus. Možná že pohádka „Putování za švestkovou vůní“, se dá považovat za jediný autorův pokus o román. Ač určena pro děti, vyšla zprvu pro dospělé a těšila se svého času značné popularitě. V padesátých a šedesátých letech 20 století byl Ludvík Aškenazy relativně oblíbený a čtený spisovatel, který se trochu vymykal všem běžným zařazením a případným klišé v rámci tehdy vydávané a režimem povolené literatury.
Byl i scénarista a dramatik a autor rozhlasových her.
Jeho pozdější literární tvorba v emigraci (zprvu psaná ještě česky, posléze pak německy) byla z velké části literaturou dětskou. Za sbírku pohádek Wo die Fuechse Blockfloete spielen získal Německou státní cenu za dětskou literaturu. Další úspěch zaznamenaly i knižky Wo die goldene Schildkröte tanzt a Du bist einmalig. Mimo řady pohádek psaných pro rozhlas (převážně Bayerischer Rundfunk), napsal v Německu mnoho rozhlasových her, které většinou i sám inscenoval, a mnoho televizních a filmových scénářů - převážně pro ZDF, také BR.
Dětské knížky vzniklé v emigraci vyšly v řadech překladů do dalších jazyků, rozhlasové hry se dočkávaly uvedení ve Velké Britanii, Kanadě a Skandinávii.
Přestože se tato jeho emigrační díla stala poměrně populární, do německé literatury nijak výrazně nezasáhl.
- Kde teče krev a nafta, 1948
- Ulice milá a jiné reportáže z Polska, 1950
- Německé jaro, 1950
- Z modrého zápisníku, 1951 reportáže
- Všude jsem potkal lidi, 1955
- Indiánské léto, 1956, Reportáže a cestopis z USA
Protagonisté jeho knih jsou často děti a hranice mezi knihami pro děti anebo o dětech je u tohoto autora často záměrně trochu nezřetelná:
- Dětské etudy", 1955, svého času bestseller, knížka o „človíčkovi “ založila autorovu popularitu
- Milenci z bedny, 1959, v jistém smyslu pokračování Dětských etud
- Ukradený měsíc, novela, pohádka, snad i pro dospělé, 1956, často zdramatizovaná, svého času i pro divadlo Semafor
Další povídkové sbírky jsou:
- Sto ohňů, 1952, dá se jistě definovat jako dílo poplatné stalinismu
- Vysoká politika,dá se jistě definovat jako dílo poplatné stalinismu
- Květnové hvězdy, 1955 později i pod názvem Májové hvězdy
- Psí život, 1959, povídky o zvířatech a lidech za války a v protektorátu.
- Vajíčko, povídky.
Je také autorem knihy básní:
- Černá bedýnka, 1960, poezie ilustrovaná a inspirovaná fotografiemi
[editovat] Díla pro děti
- Putování za švestkovou vůní aneb Pitrýsek neboli strastiplné osudy pravého trpaslíka, 1959
- Osamělý létací talíř, 1963
- Praštěné pohádky, 1965
- Cestopis s jezevčíkem, 1969
[editovat] Drama
- C. k. státní ženich, 1963,
- Andělka, 1968
- Pravdivý příběh Antonie Pařízkové, lehké holky s dobrým srdcem
Řada filmových scénářů Mimo mnoha jiných: Tam na konečené (Rež.Kadár a Klos), Křik (Režie Jaromil Jireš) Napsal mnoho rozhlasových her: Bylo to na váš účet (Prix Italia 1963) Kiosk, Kůže, a mnoho dalších.
