Lina Heydrichová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Severní pobřeží ostrova Fehmarn.

Automobil značky Mercedes-Benz, SS-3, sloužící k potřebám rodiny Heydrichových.

Lina Heydrichová (rozená Lina von Osten, 14. června 1911 Avendorf, ostrov Fehmarn - 14. srpna 1985 Avendorf) byla manželkou zastupujícího říšského protektora Čech a Moravy, generála SS, Obergruppenführera Reinharda Heydricha.

[editovat] Původ a mládí

Lina von Osten pocházela ze zchudlé šlechtické rodiny vladyků, severoněmeckých zemanů z ostrova Fehmarn na pobřeží Baltického moře. Její otec, Jürgen von Osten, se stal učitelem. Linina matka, rozená Hissová, pocházela ze zámožné rodiny rejdařů a obchodníků, usazených již celá staletí na ostrově Fehmarn. Rodiče vychovávali své děti Linu a Jürgena v duchu NSDAP a v nacismu viděli záchranu Německa. Lina v roce 1927 ukončila vyšší dívčí školu. Chtěla jít na střední školu a složit maturitu. V roce 1928 odešla do Kielu na střední pedagogickou školu. Studium však nedokončila. 6. prosince 1930 se na plese seznámila s nadporučíkem vojenského námořnictva Reinhardem Heydrichem.

[editovat] Sňatek s Reinhardem Heydrichem

Reinharda Heydricha posléze z vojenského námořnictva propustili. Měl milostnou aféru z dcerou bohatého kielského rejdaře (údajně s ním byla v jiném stavu) a odmítal si jí vzít. Korvetní nadporučík tvrdil, že je s Linou von Osten zasnouben. Poměr s druhou milenkou považoval za avantýru a popíral, že by byl otcem dítěte. Dodnes se neví zda-li je narozená dcera levobočkem Heydricha či nikoli.

Ještě jako jeho snoubenka nasadila Lina von Osten všechny páky rodinného klanu, aby Heydrichovi dopomohla k jeho „stavu odpovídajícímu zaměstnání“. Přiměla jej ke vstupu do SS. Seznámila ho s Heinrichem Himmlerem a tak se Heydrich stal 1. srpna 1931 SS-Gruppenführerem s platem 180 říšských marek měsíčně. Požádal rodiče Liny o svolení k sňatku a svojí snoubenku požádal o ruku. Svolení dostal, avšak nastal zádrhel.

[editovat] Legenda o židovském původu manžela

Snoubenec v hodnosti důstojníka SS se musel prokázat tzv. „velkým pasem předků“, aby organizace měla naprostou jistotu, že bude plodit zcela "čisté" rasové potomstvo. Otec novopečeného důstojníka SS, Bruno Heydrich, byl vynikajícím hudebníkem, hudebním skladatelem a zakladatelem konzervatoře v Halle. Při prohlídce Riemannova lexikonu velkých hudebníků se narazilo na následující zápis: "Bruno Heydrich, vlastním jménem Süss". Lina von Osten předložila svůj šlechtický původ až do roku 1750. Její "velký pas předků" byl v pořádku a tím měla právo se provdat za prominentního příslušníka zbraní SS. Heydrichův dědeček se jmenoval Isidor Süss. Tedy typické židovské jméno (obdoba českého "Izák Roubíček") Nacistka, Lina von Osten, byla šokována. Šlo však o mystifikaci:

Heydrichova babička, Ernestine Wilhelmine Heydrichová, rozená Lindnerová se jako vdova po Heydrichovi, provdala ve druhém manželství za jistého zámečnického tovaryše Gustava Roberta Süsse. Heydrichův otec Bruno (a tím i Reinhard Heydrich) pocházel z prvního manželství. Ernestine Heydrichová s Robertem ("Isidorem") Süssem žádné děti neměla. Bruno Heydrich však měl k otčímovi vřelý vztah. Ten mu financoval veškerá studia a konzervatoř. Z vděčnosti k němu se nechával oslovovat přezdívkou "Isidor Süss". Šlo však o karikaturu a nikoli historický fakt. Navíc se ještě prokázalo, že zámečník Robert Süss žádné židovské předky nemá.

Lina von Osten se provdala za Heydricha dne 26.12. 1931 a z tohoto manželství pocházejí celkem čtyři děti (Heydrich se svojí milenkou na zámku v Panenských Břežanech, Josefou Huliciusovou, žádné děti neměl):

• Klaus (17.06. 1933 - 24.10. 1943).
• Heider (28.12. 1934 - 03.07. 2007).
• Silke (09.04. 1939).
• Marte (23.07. 1942).

Oficiální vlajka Třetí říše, uzákoněná v roce 1933.

[editovat] Ve službách nacismu

Po uchopení moci nacisty v roce 1933 se stal Reinhard Heydrich šéfem státní bezpečnosti SD (Sicherheitsdienst). Začal se systematickým pronásledováním všech skutečných i domnělých odpůrců režimu. Byl bezkonkurenčním, chorobným a bezohledným antisemitou. Heydrichova kartotéka sahala od služebných až po ministry. Jeho žena Lina mu v tom aktivně pomáhala a povzbuzovala jej k ještě větším "výkonům ve prospěch říše". Tentýž člověk, který během dne posílal svými podpisy tisíce lidí na smrt, byl večer milujícím manželem, starostlivým otcem rodiny, nadšeným a vynikajícím houslistou, jehož výkony by snesla kdejaká světová koncertní síň. Ovšem Heydrichova činnost ve službách SD ho plně zaměstnávala. Doma se zdržoval zřídka. Lina o tom po válce prohlásila: "S Reinhardem Heydrichem jsem byla vdaná deset let. Z toho sedm let nebyl doma."

Dilema vyřešila šalamounsky. Obstarala si milence. Byl jím velice atraktivní SS-Grupenführer Walter Schellenberg. Přinutila svého manžela, šéfa říšské státní bezpečnosti, aby milence akceptoval. Ten sice tak učinil, ale Schellenbergova manželka nikoli. Německá historička Anna M. Sigmundová o tom píše:

…Lina Heydrichová se začala intenzivně zajímat o Waltera Schellenberga, uhlazeného mladého muže vybraných způsobů, který pracoval v Heydrichově úřadě a o němž se říkalo, žr má velké úspěchy u žen. Utěšovala ho v jeho nešťastném manželství, často si s ním někam vyšla a začala s ním prudce flirtovat. Když se Schellenberg jednou pozdě večer vrátil ze schůzky s Linou Heydrichovou domů, čekala tam jeho žena Irena a vchrstla mu do obličeje kyselinu solnou. V roce 1941 bylo manželství rozvedeno.

Tzv. "horní zámek" v Panenských Břežanech. Někdy omylem vydáván za Heydrichovo sídlo. Ve skutečnosti zde setrvával K.H. Frank.

[editovat] Manželkou zastupujícího říšského protektora

Již brzy po Heydrichově nástupu do úřadu zastupujícího říšského protektora Čech a Moravy (27.09. 1941) přijíždí za ním do Prahy Lina s dětmi. Všichni se ubytovávají v levém křídle pražského hradu. Ačkoli se až začátkem dubna 1942 stěhuje celá rodina do dolního zámku v Panenských Břežanech, používají manželé objekt se sedmihektarovou zahradou již předtím k „rekreačním účelům“.

Po atentátu na Reinharda Heydricha, 27.05. 1942, zařídil šéf SS, Heinrich Himmler pro Linu a její děti doživotní bydlení na dolním zámku v Panenských Břežanech. V roce 1943 umřel její nejstarší syn poté, co v zatáčce vjel na kole pod nákladní vůz. Lina Heydrichová vynaložila enormní úsilí, aby dosáhla odsouzení a popravy českého řidiče, ale soud jej osvobodil s tím, že jediným viníkem nehody byl zesnulý Klaus Heydrich. V dubnu 1945 opustila Lina Heydrichová zámek v Panenských Břežanech a odjela do Německa.

Vlastivědné muzeum v hlavním městě ostrova Burgu.

[editovat] Konečná stanice - ostrov Fehmarn

Z bývalé nacistky a manželky SS-Obergruppenführera se stává štvanec. Protože Heydrich je prohlášen za válečného zločince, je mu v Německu zabaven veškerý majetek. Její zločinecká činnost během války se prošetřuje. Nedostává žádnou podporu a na živobytí si vydělává černým obchodem. Posléze prchá do Rakouska, kde pracuje jako děvečka na statku. Po nějakém čase se tam seznamuje s rakouských šlechticem Leopoldem von Zanettim. Ten se s ní zasnoubí, ale jakmile se dozví, že ČSR jí 1946 odsoudilo jako válečného zločince na doživotí a žádá její vydání, sňatek ruší. ČSR jí klade za vinu spoluúčast při popravě asi 90 vězňů. Lina Heydrichová žalobu odmítá jako naprosto absurdní. V roce 1953 je jí vrácen její rodný dům na ostrově Fehmarn a posléze přiznán vdovský důchod „po nadporučíkovi námořnictva Reinhardovi Heydrichovi“ ve výši 150,- DM (cca. polovina existenčního minima). Z toho se žít nedá. Zachraňuje jí svatba s ředitelem finského národního divadla Maunem Manninenem. S ním kupuje v roce 1965 ve městě Burg na ostrově Fehmarn útulný penzion „Imbria Parva“. V roce 1976, ve věku 65. let začíná psát s německým politologem a historikem, Wernerem Maserem, své paměti. Na otázku publicisty, zda-li by se vrátila do Čech na zámek v Panenských Břežanech odpověděla:

Pěšky bych tam šla! A každého bych tam vlastnoručně objala!

[editovat] Reference

• Jan Berwid-Buquoy: "Das Attentat auf den Stellvertretenden Reichsprotektor von Böhmen und Mähren, Reinhard Heydrich. Offene Fragen in den Publikationen der tschechischen Autoren" (Atentát na zastupujícího říšského protektora Čech a Moravy, Reinharda Heydricha. Otevřené otázky v publikacích českých autorů), Verlag Bohemia, Mnichov 1981.
• Jaroslav Čvančara: "Heydrich", ISBN 80-86010-87-2, Praha 2004.
• Mario R. Dederichs: "Heydrich. Das Gesicht des Bösen" (Heydrich. Tvář zla), ISBN 3-492-04543-X, Mnichov 2005.
• Lina Heydrich: "Verheiratet mit einem Kriegsverbrecher" (Manželkou válečného zločince), ISBN 3-7787-1025-7, Pfaffenhofen 1976.
• Anna Maria Sigmundová: "Ženy nacistů II.", ISBN 80-7243-114-5, Praha 2001.