Lenka Reinerová
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Lenka Reinerová (* 17. května 1916 Praha) je poslední žijící česká spisovatelka, která píše svá díla pouze německy.
Obsah |
[editovat] Život
Reinerová pochazí z německy mluvící židovské rodiny. Před 2. světovou válkou pracovala jako překladatelka, tlumočnice a také redaktorka periodika Arbeiter-Illustrierte-Zeitung. V roce 1938 uprchla do Paříže, později se dostala do Maroka a nakonec do Mexika, kde pobývala s Egonem Erwinem Kischem. V 50. letech byla na 15 měsíců z politických důvodů vězněna. Mezi léty 1968 až 1989 nesměla publikovat. Lenka Reinerová píše a psala německým jazykem podobným tomu, kterým mluvil Kafka. Právě na své známé, přátele, rodinu a příbuzné vzpomíná ve svých dílech, která tu zůstávají jako odkaz generacím, které dobu koncentračních táborů a komunismu nikdy nezažili.
[editovat] Dílo
V roce 1999 získala Schillerovu cenu a v roce 2003 Goetheho medaili.
- Das Traumcafé einer Pragerin, 1997
- Zu Hause in Prag – manchmal auch anderswo, 2000
- Alle Farben der Sonne und der Nacht, 2005
- Es begann in der Melantrichgasse, 2003
- Mandelduft, 1998
- Närrisches Prag, 2006
[editovat] České překlady
Česká vydání jsou zpravidla upravené či rozšířené verze německých originálů.[1], knihy byly přeloženy především díky Olze Walló a Janě Zoubkové
- Hranice uzavřeny, 1956
- Barva slunce a noci, 1969
- Sklo a porcelán, 1991
- Bez adresy , Neskutečně skutečné příběhy, 2001
- Kavárna nad Prahou, 2001
- Všechny barvy slunce a noci, 2002
- Vůně mandlí, 2004
- Praha bláznivá, 2005
[editovat] Reference
- ↑ HOUSKA, Leoš. Literární dům Lenky Reinerové. Cizí jazyky, 2006–20007, č. 1, s. 17.
