L 6/40
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Lehký tank L 6/40 | |
|---|---|
| Základní charakteristika | |
| Posádka | 2 |
| Délka | 3,78 m |
| Šířka | 1,92 m |
| Výška | 2,04 m |
| Hmotnost | 6,8 t |
| Pancéřování a výzbroj | |
| Pancéřování | 3 - 30 mm |
| Hlavní zbraň | 1x kanón Breda ráže 20 mm |
| Sekundární zbraně | 1x kulomet ráže 8 mm |
| Pohon a pohyb | |
| Pohon | Fiat SPA 18D 70 hp |
| Odpružení | |
| Max. rychlost | 42 km/h na silnici |
| Poměr výkon/hmotnost | hp/t |
| Dojezd | 200 km |
Roku 1936 vznikl v Itálii prototyp lehkého tanku L 6/40, který měl být náhradou za tančíky typu L 3/33. Tento prototyp měl ve věži dvojici kulometů ráže 8 mm a kanón ráže 37 mm, který byl zabudovaný v přední části korby. Toto řešení se však ukázalo jako nešťastné, takže byl tank vyráběn s kanónem ráže 20 mm ve věži a s ním spřaženým kulometem Breda ráže 8 mm. Věž tanku zůstala i po této úpravě umístěna excentricky vlevo. Korba tanku byla nýtovaná, pancéřování bylo v rozmezí 6 - 30 mm. Stroj poháněl motor SPA 18 o výkonu 70 hp. Podvozek sestával na každé straně z hnacího kola vpředu, čtyř pojezdových kol, vlečeného napínacího kola a tří napínacích kladek. Celkem bylo vyrobeno 283 tanků L 6/40.
Tanky L 6/40 bojovaly ve druhé světové válce v Řecku, Africe, Sovětském svazu, i na území Itálie. Některé z nich byly přebudovány na plamenometné nebo velitelské tanky, či samohybná děla. Po italské kapitulaci byla zbývající vozidla L 6/40 začleněna do německé divize Prinz Eugen pod označením PzKpfw L6 733 (i).
