Kovová vazba
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kovová vazba je specifický typ chemické vazby , která se ustavuje mezi atomy kovů.
Označení kovová vazba vychází z představy moderní teorie kovů, podle které valenční elektrony atomů tvořící kov jsou volně sdílené mezi všemi atomy, takže kovové ionty jsou obklopeny a prostoupeny jakýmsi „elektronovým plynem“. Přítomnost takových volných elektronů velmi dobře vysvětluje vysokou tepelnou a elektrickou vodivost, kovový lesk, pravidelná krystalická mřížka, nízká elektronegativita, tvorba kationtů, neprůhlednost a další vlastnosti kovů.
Soudružnost krystalů je způsobována různymi silami podle toho, jaké částice tvoří krystalickou strukturu. U iontových krystalů jsou soudružné síly převážně elektrostatické. Podobnou strukturu jako iontové krystaly mají i látky, u kterých se vedle iontového charakteru uplatní i kovalentní charakter. Jsou-li krystalické struktury vybudovány z molekul, uplatní se van der Waalsovy síly, vodíková vazba nebo slabé elektrostatické interakce.
Tepelná a elektrická vodivost: Je ovlivněna elektronovým plynem který se nachází mezi uzlovými body mřížky. Například u hořčíku je počet valenčních elektronů 3s v tomto případě , dochází k překryvu vrstev 3s a 3p , takže ze všech molekulových orbitalů z valenční vrstvy vzniklého z vrstvy 3s a 3p o dané energii je jich zaplněna jen čtrvrtina. Elektrony mohou v kovech snadno přecházet do volných molekulových orbitalů ve valenční vrstvě a způsobují tak dobrou elektrickou vodivost. Čím jsou uzlové body blíž u sebe tím elektrony hůře prochází. ( vodivost je tak slabší) Krystalická mřížka kovu -
Kování: Při kování nebo tváření se díky delokalizaci vazebných elektronů jednotlivé vrstvy krystalové mřížky po sobě volně posouvají. Kujnost je ovlivněna vzdáleností uzlových bodů. Čím jsou uzlové body více u sebe tím je kov tvrdší ale křehčí. Naopak je kov měkčí a snadno se upravuje.
[editovat] Literatura
- A. Beiser, Úvod do moderní fyziky, Academia 1978