Karel X. Gustav

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Karel X. Gustav od Sébastiena Bourdona

Karel X. Gustav (8. listopad 1622-13. únor 1660) byl králem Švédska od roku 1654 do své smrti. Byl synem Jana Kazimíra Flacko-Kleeburského z rodu Wittelsbachů a princezny Kateřiny Švédské, jejímž otcem byl král Karel IX. Švédský. Jeho manželskou se stala Hedvika Eleonora Holštýnsko-Gottorpská, která mu porodila následníka Karla XI.

[editovat] Válka s Polskem

10. června 1655 opustil Karel X. Švédsko, aby se účastnil války v Polsku, která se nazývá Druhou nebo Malou Severní válkou (1655-1660). V době vyhlášení války měl král k dispozici 50 000 mužů a 50 válečných lodí. Nepřátelství začalo dokonce dříve, když Švédové okupovali Daugavpils v Polské Livonii od července 1655 a polská armáda utábořená mezi Netzkými močály se dohodla na Švédské ochraně palatinátů Poznaň a Kalisz. Švédové se tak dostali do Varšavy bez boje a okupovali celé [[Velkopolsko]. Polský král Jan II. Kazimír (1648-1674) z rodu Vásovců musel uprchnout do Slezska.

Mezitím Karel X. zaútočil na Krakow, který po dvouměsíčním obléhání dobyl.

[editovat] Válka s Dánskem

Problémy v Polsku způsobily, že Karel X. s uspokojením přijal zprávy o dánském vyhlášení války 1. června 1657. Torstensson mu prozradil, že Dánsko je nejvíce zranitelné z jihu a Karel zaútočil s rychlostí, která ochromila odpor. V červnu 1657 zaútočil Karel v čele 8000 zkušených vojáků z Bydhoště v Pomořansku a dosáhl hranic Holštýnska 18. července. Dánská armáda se stáhla, a tak Švédové znovu získali Brémské vévodství. Během podzimu Karlovo vojsko obsadilo Jutsko a pevně se zde usadilo. Zdržení u pevnosti Fredericia, kde byla Karlova menší armáda zadržena od půlky srpna do půlky října dovolilo dánskému loďstvu, po dvoudenní bitvě, odrazit švédskou flotilu a zabránit tak plánovanému vylodění Švédů v Dánsku. Situace švédského krále se stala kritickou. V červenci se Dánsko a Polsko-Litevské království dohodli na spojenectví. Braniborsko vidíce Švédské potíže se také přidalo na stranu Dánů a pro Švédy to vypadalo hrozivě. Braniborsko chtělo, aby Švédové přijali jednání zprostředkovaná Oliverem Cromwellem a kardinálem Mazarinem. Jednání se ale neuskutečnila, protože Švédové odmítli jednat, navíc se Karlovi podařilo 23-24. října dobýt Fredericii a chystal se dopravit své vojsko na ostrov Fyr pomocí lodí. Ale jednoduší a levnější řešení se mu nabídlo, když v říjnu 1657 uhodily silné mrazy a brzy zamrzl Malý Belt natolik, že bylo možné po něm přejít armádou.

[editovat] Pochod před Belt

28. ledna 1658 dosáhl Karel Haderslevu v jižním Dánsku. Jeho meteorologové předpokládali, že za pár dní bude led na Beltu natolik silný, že bude možné po něm přejít i ve zbroji. Mráz 29. ledna byl nejsilnější a 30. ledna ráno dal král rozkaz, aby se armáda přesunula. Švédové rychle přemohli dánskou pobřežní obranu a dobyly Fyr, přičemž přišli jen o část jízdy, která zmizela pod ledem. I Karlovo vojsko v Dánsku přešlo po ledu a směřovalo ke Kodani. Karlovo vojsko muselo také překročil Balt, což se po velice riskantní trase podařilo, aniž by ztratili jediného muže. 8. února Karel dosáhl Lollandu a Falsteru. 11. února dosáhl Sjællandu.

Válka skončila smlouvou v Taastrupu z 18. února a Mírem v Roskilde z 26. února 1658, kde Dánsko ztratilo rozsáhlá území. Karel však pokračoval v bojích a napadl Dánsko znovu.

17. června přistál na Sjællandu a oblehl Kodaň, která se ale dokázala ubránit do té doby, než jim přišla na pomoc Holandská flotila, který porazila švédské lodi v bitvě u Soundu 29. října 1658. Vodní obchodní cesty na Baltu byly totiž pro Holanďany důležité a ti tak dali Karlovi jasně najevo, že nechtějí, aby Švédové ovládali jih.

Předchůdce:
Kristýna I.