Jiří Mucha

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Jiří Mucha (12. března 1915 Praha – 5. dubna 1991 Praha) byl český prozaik, publicista a scenárista.

Obsah 1 Život 2 Dílo 2.1 Próza 2.2 Romány 2.3 Film a televize 3 Externí odkazy

[editovat] Život

Jiří Mucha byl syn malíře a grafika Alfonse Muchy. V dětství a mládí žil střídavě doma a v zahraničí. V roce 1934 složil maturitu na gymnáziu v Praze. Studoval medicinu na vysoké škole v Praze, poté na Sorboně v Paříži. Dále studoval dějiny umění a orientalistiku.

Působil jako válečný zpravodaj a letec na africké frontě, v Indii, Barmě, Číně, Itálii a Francii. Po roce 1945 pracoval jako novinář, v roce 1951 byl v inscenovaném procesu odsouzen za špionáž. Ve vězení pracoval jako lékař v uhelných a uranových dolech.

Po svém propuštění r. 1955 se živil jako scenárista a překladatel z angličtiny. V šedesátých letech se zařadil mezi významné spisovatele, ve svých dílech reflektoval totalitní společnost. Ve svých dílech řešil podobné věci jako Erich Maria Remarque (v době 1. světové války návrat vojáků do mírového života). Po pádu komunismu byl zvolen předsedou československého PEN klubu.

Jiří Mucha byl dvakrát ženatý. Jeho první manželkou byla dirigentka a hudební skladatelka Vítězslava Kaprálová, se kterou se oženil 23. dubna 1940 ve Francii, druhou skotská hudební skladatelka G. Thomsenová.

[editovat] Dílo

[editovat] Próza

• Studené slunce (1968) – deník politických vězňů za dobu 12 měsíců
• Kankán se svatozáří (1969) - život a dílo jeho otce, Alphonse Muchy, (Alphons Mucha, (1982))
• Podivné lásky (1988) – příběh Jiřího Muchy a Vítězslavy Kaprálové, je napsán formou dopisů
• Problémy nadporučíka Knapa - o příslušnících Čs. armády ve Francii a Anglii, jedná se o povídkový cyklus
• Lloydova hlava - vzpomínková próza, útržkovitě řazená, o pařížském pobytu na přelomu 30. a 40. let

[editovat] Romány

• Most (1946)
• Oheň proti ohni (1947) - obsáhlý reportážní deník, líčí události počínaje rokem 1943 a boji v severní Africe až po vítězné tažení v Evropě. Střídá se v něm podrobný popis válečných operací s autorovými osobními zážitky a scénkami z týlu.
• Spálená setba (1948)
• Válka pokračuje (1949)
• Pravděpodobná tvář (1963) – příběh novináře Adama, který je poslán na západ, aby napsal reportáž z automobilových závodů a který se odmítne podřídit politickým příkazům, proto je po návratu zatčen a obviněn ze špionáže; ma základě nedostatku důkazů je osvobozen, ale již nesmí vykonávat profesi novináře. Román obsahuje do značné míry autobiografické prvky.Na tento román navazují ústřední postavou dva následující romány:
• Marieta v noci a Věčná zahrada
• Studené slunce - autobiografický román, autor se vrací k formě deníku, objevují se scény z pobytu v trestním pracovním táboře, střídá se s úvahami o lidském údělu a o umění
• Alfons Mucha - vrcholná próza věnovaná otcovu životu a výtvarnému dílu. Vychází v ní jen z ověřených faktů. Vývoj umělcovy osobnosti a tvorby vypráví z osobní perspektivy a z odkazu na vzpomínky a myšlenky, s nimiž se otec obracel k synovi, a navíc jej začleňuje do mnohostranného obrazu několika desetiletí na přelomu 19. a 20. století. Prolínají se zde obecné charakteristiky kulturních a uměleckých tendencí, citáty z korespondence, ale i z děl jiných autorů.

[editovat] Film a televize

• Sedm havranů (1967)
• Mučedníci lásky (1966)
• Flám (1966)
• Třicet jedna ve stínu (1965)
• Král Králů (1963)
• Vánice (1962)
• Kohout plaší smrt (1961)
• První a poslední (1959)
• Povodeň (1958)
• Noční návštěva (1958)
• Roztržka (1956)

[editovat] Externí odkazy

• Jiří Mucha na ČFN
• Jiří Mucha na spisovatele.cz
• Slovník českých spisovatelů od roku 1945, Brána, Praha : 1999

Tento biografický článek je příliš stručný nebo neobsahuje důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte.