Jehuda ben Becalel
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jehuda Liva ben Becalel (1525–1609) (ve starší literatuře uváděn také jako ben Bezalel), známý též jako Jehuda Arje ben Becalel, Jehuda Löw ben Becalel (Arje (hebrejsky Lev), Löw a Liva jsou synonyma), rabbi Löw, případně hebrejským akronymem מהר"ל - MaHaRaL (Morenu Ha-Rav Liva nebo též Morenu Ha-gadol Rabi Liva, náš (velký) učitel rabbi Liva), byl židovský rabín a učenec, jenž působil jako vrchní moravský zemský rabín v Mikulově a později jako vrchní rabín v Praze za vlády Rudolfa II. Rabbi Löw založil a vedl v pražském Židovském ghettu talmudistickou školu (ješivu), upravil též pravidla pro spolek Chevra Kadiša (pohřební bratrstvo). Ačkoli v Praze strávil pouze část svého života, je zde pohřben a v židovské literatuře je vždy nazýván מהר"ל מפראג - "Pražský Maharal".
Obsah |
[editovat] Život
Rabi Löw se narodil pravděpodobně ve Wormsu Německo, podle některých zdrojů byla jeho rodištěm Poznaň (Polsko). K záměně jmen mohlo dojít snadno - jeo otec Becalel ben Chajim (jež svůj původ odvozoval z Wormsu) byl švagrem rabína Jicchaka KLaubera z Poznaně. Narodil se do vlivné rabínské rodiny, dle tradice sahal její původ až k davidovské královské dynastii. Měl tři bratry - podle jedné z verzí byl druhý nejstarší, podle jiné byl nejmladší. Jeho bratři Chajim, Sinaj a Samson byli rovněž renomovaní učenci. Jeho život je opředen mnoha pověstmí a legendami, z nichž řada zlidověla a je považována za fakt, ačkoli se historicky dají jen těžko doložit. Podle jedné z nich studoval na různých ješivách v Polsku a Německu, podle jiného podání se vzdělával sám a výuku v ješivách neabsolvoval. V roce 1553 poměrně brzy (ve 28 letech) přijímá úřad vrchního moravského zemského rabína v Mikulově. Po dvacetiletém působení na Moravě roku 1573 odešel do Prahy, kde založil ješivu (Die Klaus - složenina slov Klein a Haus, tedy „malý dům“) a upravil statut Chevry kadiši, založené v r. 1564. V Praze zůstal to r. 1584, poté odešel - podle jedné z tezí do polské Poznaně, podle jiné na Moravu. Do Prahy se vrací 1588. Během tohoto působení se 16. 2. 1592 setkává s císařem Rudolfem II. - obsah jejich schůzky není znám, ale podle některých (samozřejmě neověřených) zkazek, které rovněž časem zlidověly, se týkala společné záliby v alchymii. Tato romantická představa, fakticky ovšem nedoložitelná, se nakonec stala stejně neodmyslitelnou součástí Rabiho Löwa jako pověst o pražském Golemovi. Asi roku 1592 znovu odchází, tentokrát je jisté, že do Poznaně, kde se stává vrchním rabínem. Podle některých zpráv byl důvod jeho častého stěhování ten, že měl vždy v Praze velké problémy z představiteli židovské obce, která se ke svému bezesporu nejslavnějšímu rabínovi měla údajně zachovat velmi macešsky. O několik let později (údaje se liší v řádu jednoho až pěti let) se do Prahy vrací a zůstává zde až do své smrti r. 1609. Jehuda ben Becalel je pohřben na Starém židovském hřbitově v Praze.
[editovat] Názory a postoje
Rabi Löw byl ve své době v židovském světě znám jako velký učenec, ale rozhodně to neznamená, že by své styky omezil pouze na své židovské souvěrce. Kromě již zmíněné audience u Rudolfa II. udržoval osobní přátelské styky s Tycho de Brahem i s dalšími osbnostmi, které rudolfínská Praha přitahovala.
Ohledně přístupu k halaše preferoval studium přímo talmudických pramenů, než tehdy módní studium halachických kodexů, jakými byl Maimonidova Mišne Tora nebo Tur Ašera ben Jechiela. Údajně byl výjimečným pedagogem, který své žáky vyučoval podle jejich možností a potřeb, nikoli podle předepsaných osnov.
"Blázni dneška učí chlapce číst Bibli s komentářem Rašiho, kterému nerozumějí, a Talmud, který nemohou pochopit", měla znít jeho slova na adresu tehdejšího systému výuky. Snažil se podpořit studium Mišny a talmudické agady namísto tehdy nového směru studia Talmudu zvaného pilpul. Rovněž ale varoval proti přílišnému upnutí se na exaktní vědy, především v těchto věcech kritizoval Azarju de Rossiho.[1]
Ohledně jeho přístupu ke kabale se vedou spory. Podle S. J. Rapaporta se kabale nevěnoval, podle Gershoma Scholema ovšem ano, dokonce jej považuje za předchůdce chasidismu.
Ve středu studia a komentářů rabbi Löwa stojí etika, které věnoval několik spisů. Zabýval se též systémem a způsobem vzdělávání. Odtud zřejmě pramení spekulace o tom, že jeho díla znal a nechal se jimi inspirovat Jan Amos Komenský. Rabbi Löw bývá rovněž označován za předchůdce hnutí chasidismu.
[editovat] Dílo
Rabi Löw byl velmi plodný autor a zanechal po sobě řadu spisů (výčet není úplný):
- Derech Chajim (komentář k Pirkej Avot)
- Netivot Olam - pokračování Derech Chajim
- Tif'eret Jisra'el - o výjimečnosti Tóry a jejích přikázání
- Be'er ha-gola - pokračování Tif'eret Jisra'el, tentokrát soustředěné především na vysvětlení obtížných pasáží Talmudu a na obranu Talmudu jako celku
- Necach Jisra'el - o vykoupení, mesiášských nadějích a znameních, eschatologii jako celku
- Or Chadaš - o Ester a Purim
- Ner Micva - o svátku Chanuka
- Gur Arje - vysvětlení komentáře Rašiho, včetně komentářů k Bibli, Targumu a Midrašům
- Gvurot ha-Šem - o svátku Pesach, o vyvedení z Egypta, Hagada
- Pesachová hagada - včetně výkladu o Šabat ha-gadol
- Chidušej Jore de'a - novely k druhému dílu halachického kodexu Tur
- řady dalších novel, respons a rukopisů
Maharalovy spisy byly několikrát vydány v hebrejštině, naposledy v Izraeli u nakladatelství Mossad ha-rav Kook. Rovněž byly vydány i v angličině.
Jeho dílo nebylo dodnes vydáno v češtině. Pouze malý výběr textů ze spisů „Ner micva“ (Svíce příkazu) věnovaného svátku Chanuka a „Netivot Olam“ vydalo nakladatelství P3K.
[editovat] Odkazy
 |
Související články obsahuje Portál Hebraistika |
- ↑ Be'er ha-gola, kap. 6
