Wikipedista:Jan.Kamenicek/to do
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Prokešův manévr je taktický šachový prvek, poprvé představený českým šachistou Ladislavem Prokešem. Účelem tohoto mezitahu je zabránit soupeřovu pěšci v proměně v dámu. Věž, kterou pěšec napadá, opustí ohrožené pole a šachuje soupeřova krále. Protože ohrožené pole je nyní prázdné, soupeřův pěšec ztratil možnost na něj postoupit a může být snadno odebrán.[1]
Obsah |
[editovat] Původní Prokešova myšlenka
Ladislav Prokeš svou myšlenku poprvé zveřejnil ve studii roku 1939. Úvodní pozice jeho studie je na diagramu vpravo.
- 1. Kg4 e2
- 2. Vc1+ Kd4
- 3. Kf3 d2
- Pěšec napadá bílou věž a hrozí proměnou v dámu, které na první pohled nelze zabránit.
- 4. Vc4+!
- Prokešův manévr. Tím, že uvolnil pole c1, znemožnil soupeři, aby svého pěšce proměnil mimo dosah bílého krále.
- 4. ... Kd3
- 5. Vd4+! Kxd4
- 6. Kxe2 Kc3
- 7. Kd1 Kd3 pat.
Již před výše uvedenou studií, v níž byl tento manévr poprvé představen, však Ladislav Prokeš roku 1936 sestavil studii, kde přišel s něčím, co nizozemský šachový publicista Tim Krabbé nazývá jako „anti-Prokešův manévr“. Tentokrát bílý černého dostane do situace, kdy nemá možnost ohrožené pole opustit, aniž by ztratil cenný tah. Viz druhý diagram vpravo.
- 1. f6! gxf6
- 2. Nf8! Rxf8
- 3. e7[1]
Kvůli svému pěšci na f6 nemůže v tomto případě černá věž opustit pole f8 a současně šachovat, takže proměně bílého pěšce v dámu nelze zabránit.
[editovat] Další rozvíjení Prokešovy myšlenky v kompozičním šachu
Prokešovu myšlenku rozvíjela celá řada dalších šachových problemistů. Několik studií na tohle téma zveřejnil také gruzínský šachový skladatel David Gurgenidze. Na diagramu vlevo je jeho studie z roku 1974, zveřejněná v časopise Šachmaty v SSSR. Černému tentokrát Prokešův manévr nepomůže, neboť i bílý najde způsob, jak uvolnit pole, které by soupeř mohl ohrozit, a zabránit mu tak v proměně. K řešení vede úvodní tah 1. hxg7.
- 1. hxg7 Vg2+!
- 2. Kf1! Bílý odmítá přijmout oběť věže, neboť by následovaly další oběti Vxh2 a Sxf7, po nichž by si černý s bílými pěšci snadno poradil a partii dovedl k výhře.
- 2. ... Vf2+
- 3. Ke1 Ve2+
- 4. Kd1 Vd2+
- 5. Kc1 Vc2+
- 6. Kb1 Vb2+
- 7. Ka1 Vxa2+
- 8. Kb1 Vb2+
- 9. Kc1 Vc2+
- 10. Kd1 Vd2+
- 11. Ke1 Ve2+
- 12. Kf1 Vf2+
- 13. Kg1 Vg2+ Na diagramu vpravo lze vidět, že hráči dosáhli prakticky identické pozice, v jaké se nacházeli na počátku, ovšem tentokrát chybí pěšec na poli a2. A to je právě ten důvod, proč se již bílý může odvážit oběť věže přijmout.
- 14. Kxg2! Vxh2+ Černý konečně může ve snaze zabránit bílému v proměně uvolnit ohrožené pole h8.
- 15. Kxh2 Sxf7
- 16. gxf7 Kxf7
- 17. Jxd7 b3 Po 17. ... a3 by následoval tah 18. Jc5.
- 18. Je5+ Kxg7
- 19. Jc4 V tomto okamžiku je již patrné, jakou roli sehrála sekvence prvních 13 tahů. Černý postrádá bílého pěšce na a2, takže bílému jezdci nebude činit žádné potíže pěšce dobýt.
- 19. ... b2
- 20. Ja3 Nyní již nemůže bílému nic zabránit, aby partii dovedl do vítězného konce.[1]
[editovat] Zdvojený Prokešův manévr
Roku 1982 se Prokešovu manévru věnoval nizozemský publicista Tim Krabbé a tyto studie mu natolik učarovaly, že se rozhodl přijít s něčím novým: tzv. zdvojeným Prokešovým manévrem. Přes velkou snahu se mu však nedařilo příliš pokročit a jeho studie stále obsahovala různé nedostatky. Roku 1992 se s problémem svěřil šachovému velmistru Janu Timmanovi. Toho problém rovněž velmi zaujal a roku 1994 po několika pokusech Krabbého myšlenku dopracoval do podoby zobrazené na diagramu vpravo.
- 1. Sh6 dxe2 Nebezpečný se zdá také tah 1. e3, ovšem lze ho odvrátit protitahem 2. Vh3!
- 2. Vh1 (2. Kf2 by znamenalo problémy v podobě 2. ... e3+) 2. ... e3
- 3. Kf3 Vc1! Podobnou oběť věže již Timman jednou použil, a to dokonce ve velmistrovské soutěžní partii, viz níže. V této situaci černý nemohl hrát 3. ... exd2, neboť by následovalo 4. Kxe2 Ve7 5. Ve6
- 4. Vxc1 exd2
- 5. Vc4+ (první Prokešův manévr) bxc4
- 6. Kxe2 c3
- 7. Vf1 Vb1!
- 8. Vxb1 c2
- 9. Vb4+! Druhý Prokešův manévr, po němž je již porážka černého zpečetěna.[1]
[editovat] Prokešův manévr v soutěžních partiích
Situace, která si říkala o použití Prokešova manévru, byla zaznamenána i ve velmistrovské soutěžní partii, a to roku 1971 na turnaji IBM v Amsterodamu. Jugoslávský šachista Borislav Ivkov si však této možnosti nevšiml a příležitost porazit mladého Jana Timmana propásl.
Na druhém diagramu vpravo je vidět, že před 49. tahem měl Jan Timman materiální převahu tří pěšců a dobrou pozici, takže by jeho výhře nemělo nic bránit. Přišel však s nedomyšlenou kombinací, která mu mohla přivodit porážku.
- 49. f6 a3
- 50. Vg8?? Vxg8
- 51. f7 V této chvíli měl Ivkov možnost partii pomocí Prokešova manévru zachránit. Kdyby bílého šachoval a současně uvolnil pole g8, snadno by proměně soupeřových pěšců zabránil a partii dovedl k výhře.
- 51 ... a2?? Bohužel si však této možnosti nevšiml a nadále kráčel vstříc své porážce.
- 52. fxg8D a1D
- 53. Kh2 Kxe7
- 54. Dg5+ a černý vzdal.[1]
Ačkoliv typické rozestavení figur před Prokešovým manévrem zahrnuje dva soupeřovy pěšce na třetí nebo šesté řadě doprovázené králem proti věži a králi,[3] lze ho použít i v jiných situacích, jak dosvědčuje partie Koz – Workul z roku 1982.
Jak lze vidět na diagramu vpravo, bílý zahrál pěšcem z c2 na c4 a pokusil se chytit do pasti černou dámu. Soupeř zareagoval tahem 1. ... f4 s tím, že po případném napadení své dámy 2. Sa3 se s tímto pěšcem probije až k proměně na poli d1. Ovšem poté, co ho bílý překvapil Prokešovým manévrem 3. Vd8+, vzdal.[1]
[editovat] Reference
- ↑ a b c d e f KRABBÉ, Tim. Loman's Move, Jan Timman, and the Double Prokeš. Chess Curiosities [online]. 1985, rev. 1998 [cit. 2008-05-21]. Dostupné online. (en)
- ↑ Ladislav Prokes – the Player's Composer. EG, leden 1967, čís. 7, s. 164. Dostupné online. (en)
- ↑ Rook and pawns endgames [online]. Useful Chess, [cit. 2008-05-22]. Dostupné online. (en)
[[Kategorie:Šachové koncovky] [[Kategorie:Kompoziční šach]