Jan z Jesenice
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jan z Jesenice (asi † 1420) byl český právník a kazatel.
Roku 1397 se stal bakalářem svobodných umění a roku 1408 se stal mistrem. Bakalářem práv se stal v roce 1407. Byl přítelem a advokátem Jana Husa. Roku 1409 se zasadil (spolu s Husem a Křišťanem z Prachatic) o osvobození Štěpána z Pálče a Stanislava ze Znojma.
Obhajoval dekret kutnohorský. Roku 1410 studoval práva v Bologni a zastupoval Husa před papežským soudem, v průběhu soudu mu však bylo zakázáno Husa zastupovat, roku 1411 dostal zákaz opustit Řím a nakonec byl v roce 1412 uvězněn. Z vězení uprchl do Bologni. Zde byl zajat, ale díky přátelům z univerzity zase osvobozen, v této době zde získal doktorát. Po vydání klatby 29. července odchází zpět do Čech. Zde ihned začal dokazovat neplatnost papežské klatby vydané na Jan Husa. Roku 1413 zastupoval Husa na synodě a před komisí svolanou králem Václavem IV.
Radil Husovi, aby na koncil jel, protože jedině tak může obhájit své názory, když byl Hus uvězněn chtěl ho jet zastupovat. V říjnu 1415 na něj byla vyhlášena zpřísněná klatba a na Prahu interdikt, protože se v ní zdržoval. V tuto dobu to ani pro Prahu ani pro Jana z Jesenice nemělo téměř žádný význam. Král Václav IV. se snažil o zrušení interdiktu dohodou s Janem z Jesenice. Ten sice z Prahy odjel, ale stále se tam vracel, ještě r. 1419 byl žádán jeho odchod z Prahy (26. února byl interdikt zrušen).
Při rozdělování husitů stál proti táboritům na straně pražských. Jan z Jesenice zemřel ve vězení Oldřicha II. z Rožmberka.
