Jan z Jenštejna
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jan z Jenštejna (27. prosince 1347-50[1] nejpravděpodobněji 1350[2]- 17. červen 1400, Řím, Itálie), český šlechtic, v letech 1373-84 byl kancléřem Václava IV., v letech 1379-96 byl třetím pražským arcibiskupem.
Obsah |
[editovat] Životopis
[editovat] Studia
Jan z Jenštejna byl potomkem pánů z Vlašimi a z Jenštejna, kteří patřili ke vzdělané šlechtě sloužící ve státní službě. Jeho otec, Pavel z Vlašimi a Jenštejna, působil jako královský notář[3] a jeho strýc[4], Jan Očko z Vlašimi, byl druhý pražský arcibiskup. Protože se státní služba očekávala i od Jana z Jenštejna, získal velmi kvalitní vzdělání. Nejprve studoval u Jana ze Středy, poté v Praze, poté vystudoval teologii v Bologni a Padově. Po těchto studiích byl krátce na universitě v Montpellieru odkud brzy přešel do Paříže, kde se připravoval na kariéru profesora na Sorboně[5]. Při této přípravě byl pozván k návratu do Prahy, což přijal.
[editovat] Kariéra do roku 1380
Do Prahy se vrátil v roce 1373[6], jako uznávaný odborník na kanonické právo. V této době byl Karlem IV. jako přítel Václava IV. jmenován jeho kancléřem. Skutečná politická kariéra Jana z Jenštejna začala roku 1375, kdy byl jmenován míšeňským biskupem. V roce 1379 (19. března) se stal pražským arcibiskupem a v tomtéž roce byl Václavem IV. jmenován nejvyšším zemským kancléřem. V této době patřil k nejbližším spolupracovníkům krále.
V roce 1380 Jan z Jenštejna přežil podle dobové literatury mor, v Čechách sice v tomto období skutečně byl mor, ale není jisté, že Jan z Jenštejna měl mor, protože slovo mor v tehdejší době označovalo řadu vážných onemocnění, podle některých zdrojů je možné, že se u něj projevila nějaká forma epilepsie způsobená zánětem mozku, která mu způsobovala různá náboženská vidění. toto onemocnění u něj způsobilo obrovskou proměnu osobnosti, která se odrazila v jeho náboženských postojích. Z původního relativně světského zaměření se stal nositelem asketických myšlenek.
[editovat] Spory s králem
Po roce 1380 Jan z Jenštejna postavil asketický život jako program a vzor, kterým by se měla česká společnost řídit. Tento program se nuceně dostal do konfliktu s královskou mocí. Konflikt se navíc nedařilo řešit, protože Jan z Jenštejna odmítal jakoukoli dohodu, protože věřil, že spor bude vyřešen Božím zásahem. Neochota řešit problém vedla k tomu, že ho proti králi začala podporovat vyšší šlechta, která sledovala vlastní mocenské zájmy. Spor se nadále rozrůstal díky tomu, že arcibiskupství začalo zastávat samostatnou zahraniční politiku. Jan z Jenštejna totiž zcela nekriticky podporoval papeže v Římě, proti vzdoropaži. Tento jeho postoj se negativně odrážel na vztazích s Francií. Silná církev mu umožnila vyhrotit svůj postoj až k tomu, že dvojpapežství začal prohlašovat za dílo ďábla, což dále vyostřilo spor s králem, který si zatím nepřál být ve sporech angažován.
Krize mezi králem a arcibiskupem začala vrcholit v roce 1384, kdy se Jan z Jenštejna dostal do sporů s Janem Čúchem ze Zásady, který na Labi vybudoval jez na hranici s arcibiskupskými pozemky. Jan z Jenštejna se po neúspěšných protestech rozhodl jez zničit. Jan Čúch na něj podal žalobu, kterou král využil k jeho několikadennímu zatčení na Karlětejně, během něhož Václav povolil Janu Čúchovi nahradit si škodu vypleněním arcibiskupského majeteku. Dále odvolal Jana z Jenštejna z funkce nejvyššího zemského kancléře. Cílem tohoto kroku bylo oslabit jeho pozici, což se povedlo jen částečně.
Poté se král rozhodl narušovat legitimní pravomoce arcibiskupství, což vyvolávalo další napětí. Cílem těchto akcí bylo donutit Jana z Jenštejna k abdikaci, protože jejich vzájemná spolupráce byla nemožná a tato situace vyvolávala v zemi velké napětí.
Dalším důležitým sporem, který Jan z Jenštějna vyvolal byl spor s litomyšlským biskupem Janem Soběslavem, ve kterém Jan z Jenštejna docílil vzetí Jana Soběslava do klatby.
[editovat] Rezignace
Roku 1392 se spor dostal do fáze v níž se jednalo o postavení církevní správy v Čechách začal se Jan z Jenštejna dostávat do izolace, která nutně musela vést k jeho porážce. V březnu roku 1393 byl umučen generální viklář Jan z Pomuku, takové násilí vůči představiteli církve bylo zcela mimo tehdejší normy, proto Jan z Jenštejna podal papežské kurii žalobu na Václava IV. V Římě však převážila realistické politika, kdy si papež Bonifác IX. uvědomil, že na boj proti vzdoropapeži potřebuje pomoc českého království a že na spor s ním nemá sílu a ve věci nepodnikl žádné kroky. Tím se Jan z Jenštejna stal zcela izolovaným bez jakékoli podpory (v této době ho odmítla podpořit i jeho vlastní kapitula) a po několika dalších prohraných sporech byl 2. dubna abdikovat a 2. července pak vysvětil arcibiskupem svého synovce Wolbrana ze Škvorce.
Po své abdikaci byl v roce 1397 v Římě jmenován alexandrijským patriarchou, což prakticky znamenalo ztrátu jakéhokoli vlivu. Prakticky lze říci, že po roce 1398 byl jeho návrat do českých zemí nemožný i protože mu v nich byl zabaven majetek. Zemřel 14. července 1400 v klášteře svaté Praxedy v Římě jako chudý a zlomený člověk, podle jedné legendy zemřel s hrůzou v očích, jakoby s někým zápasil.
[editovat] Arcibiskup
Hodnocení Jana z Jenštejna ve funkci arcibiskupa je problematické a evidentně bylo problematické již v jeho době. Na počátku jeho kariéry jednalo mělo arcibiskupství velkou část svých zájmů shodných se státem, Jan z Jenštejna svojí politikou dokázal z arcibiskupství udělat nástroj boje proti králi. S touto politikou později nesouhlasila ani sama kapitula, proto se v rozhodující chcíli postavila na stranu krále.
Jan z Jenštejna v rámci arcibiskupského majetku zrušil tzv. odúmrtní právo, což byl podle Jenštejna pozůstatek pohanských zvyků. Dalším výrazným úspěchem bylo zavedení svátku Navštívení Panny Marie, který se stal velmi populární a od roku 1389 je slaven v rámci celé církve, původně byl slaven 2. července, po úpravách kalendáře z roku 1969 je slaven 31. května. Do doby jeho arcibiskupství spadá založení Betlémské kaple a jako arcibiskup se staral o stavbu chrámu svatého Víta.
Pod jeho vedením došlo i k poměrně razantnímu potření nejen celé řady sekt a alchimistů, ale i příznivců avignonského papeže.
Spory, které vedl s králem a jeho okolím však vnitřně oslabovaly nejen státní, ale i církevní jednotu a svým způsobem předjímají husitství, či alespoň pomohly vytvořit živnou půdu pro myšlenky, které se v něm šířily. Spor s králem nakonec vedl k tomu, že kladrubské opatství nebylo povýšeno na biskupství, čímž už Jan z Jenče sledoval osobní moc, protože takové povýšení by jeho moc oslabilo. Tento spor skončil umučením Jana z Pomuku, což vyvolalo jeho tři cesty do Říma z nichž ani jedna pro něho nebyla úspěšná.
[editovat] Vývoj náboženských názorů
U Jana z Jenštejna je velmi patrný názorový posun, kterým v roce 1380 prošel. Před tímto rokem patřil mezi církevní představitele, kteří se nebránili světskému životu, je známo, že se rád účastnil honů, turnajů, zajímal se o antickou vzdělanost, skládal hudbu a byl dobrým tanečníkem. Poté co přežil svoji chorobu se jeho osobnost změnila a z Jana z Jenštejna se stal velmi netolerantní asketa, který spal na kamenné podlaze, nosil řetězy, praktikoval sebemrskačství, za což byl svým zpovědníkem několikrát napomínán.
V této době zpřetrhal i vztahy z Francií a orientoval se čistě na Římského papeže
[editovat] Umělecká činnost
U Jana z Jenštejna lze říci, že jeho umělecké působení je stejně obsáhlé jako jeho politická a náboženská činnost. Organizoval finančně nákladnou přestavbu několika hradů, především Jenštejna.
Dále je zajímavé, že nechával malovat svoje náboženské vize, které podle badatelů odpovídají pozdějším vizím Jany z Arku a částečně vypovídají nejen o jeho osobnosti, ale i o jeho duševním rozpoložení.
Vlastní tvorbou zasáhl do literatury a hudby. Jeho hudební činnost nebyla nijak systematická, ale spíše náhodná. Před rokem 1380 se často jednalo o hudbu k tanci, poté o náboženskou hudbu. Jeho hudební dílo bylo zpracováno v knize Die Hymnen Johanns von Jenstein, Erzbischofs von Prag od Q. M. Drevese (jediné vydání této knihy je v němčině z roku 1886).
Literární činnost Jana z Jenštejna je velmi bohatá a obsahuje nejen náboženská a filosofická díla, traktáty, ale i básně.
- Tractatulus de potestate clavium
- Traktat Jana z Jenšteina proti Vojtěchovi Rankovu o odúmrtech
[editovat] Reference
- ↑ Literatura uvádí všechny roky v tomto rozmezí [1], [2], [3]
- ↑ Kdo byl kdo, Cisteriánský klášter
- ↑ Libri.cz
- ↑ Stránky hradu Jenštejn
- ↑ Dějepis info
- ↑ Stránky obce Jenštejna
- Archbishop John of Jenstein (1348-1400): Papalism, Humanism and Reform in Pre-Hussite Prague, Ruben Ernest Weltsch, 1968
- Jan z Jenšteina : třetí arcibiskup Pražský J. Ježek; 1900 vydáno v edici hlasy katolického spolku
[editovat] Externí odkazy
| arcibiskup pražský | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: Jan Očko z Vlašimi |
1379-1396 Jan z Jenštejna |
Nástupce: Olbram ze Škvorce |
