Jáma a kyvadlo
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jáma a kyvadlo (ve starším českém překladu též Studna a kyvadlo) je jedna z nejznámějších povídek Edgara Allana Poea, kterou napsal v roce 1842. Tato povídka se odehrává v pozdním středověku, líčí pocity člověka odsouzeného inkvizicí na smrt za kacířství. Autor neuvádí jméno hlavního hrdiny.
[editovat] Příběh
Člověk stojící před inkvizicí očekává svůj rozsudek. Ten zní: „Odsouzen k smrti“. Po těchto slovech omdlévá a probouzí se až v tmavé kobce, kde nic nevidí. Rozhodne se udělat průzkum cely. Nejdříve ji obejde dokola a napočítá 100 yardů. Pak se rozhodne přejít celu napříč. Po několika krocích ovšem zakopne. Zjistí, že jeho tělo leží na zemi, ale hlavu má zakloněnou dozadu. Pod hlavou má hlubokou jámu, do které měl spadnout. Rychle pospíchá pryč a za chvíli usíná.
Po probuzení zjistí, že je pevně připoután k nějaké dřevěné lavici. V cele již není taková tma. Po levé ruce má jídlo a vodu. Napije se vody a sní trochu jídla. Poté se rozhlédne po cele. Je menší, než si myslel. Najednou si všimne kyvadla, které visí nad ním a pomalu se houpe. Po nějaké době zjistí, že se jeho kmity zrychlují a kyvadlo klesá.
Takto kyvadlo klesá několik dní. Muž střídavě propadá bláznění, zoufalství a střízlivosti. Nakonec se kyvadlo dostane do vzdálenosti pouhých tří palců od jeho těla. Muž dostane nápad. Všude kolem něj jsou krysy. Vezme zbytek jídla a nasype ho na provazy. Krysy se na něj vrhnou a pomalu provaz přehryžou. Právě včas. Kyvadlo už začalo přeřezávat jeho oděv. Přetrhne provaz a uteče.
Náhle se kyvadlo vrátí na své původní místo a stěny se začnou vzájemně přibližovat. Tlačí ho stále víc do středu místnosti, kde je jáma. Už byl na samém okraji jámy, když se náhle ozval zmatený šum lidských hlasů a troubení polnic. Natažená ruka zachytila jeho ruku, když klesal do propasti. Byl to generál Lasalle. Francouzská armáda vstoupila do Toleda. Inkvizice byla v rukou svých nepřátel.
