Invalidní sourozenci

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Invalidní sourozenci je antiutopistický román předního představitele českého kulturního undergroundu Egona Bondyho z roku 1974. Bondy na půdorysu žánru sci-fi líčí morální a ekologický úpadek lidstva v budoucnosti.

Je psán v er formě, hovorovým jazykem, místy obsahuje vulgarismy. Převládá líčení v pochmurných, neutěšených barvách. Dílo obsahuje ekologický apel, zamýšlí se nad fungováním společnosti, lidskou povahou, analyzuje revoluce a příčiny, proč se po čase vše vrací do starých kolejí.

Kniha je paralelou na Orwellův román 1984.

Invalidními sourozenci Bondy obohatil svůj autorský repertoár o vizionářský román, v němž ukazuje zánik opovrhované totalitní společnosti. Příběh se odehrává někdy kolem roku 2600 na místě, které pozvolna zaplavuje stoka odpadků po bývalých generacích. Hlavními postavami jsou nevlastní sourozenci A. a jeho sestra B. Bondy představil společnost, jež se skládá z důstojníků, postiženců, řádných občanů a invalidů. Všichni kromě invalidů - intelektuálů, pro které neměla totalitní společnost místo - se ženou za něčím, což ve skutečnosti nemá smysl. Z života nemají žádný užitek, pouze se honí a předstírají to, co není pravda. Invalidé nechápou snahy ostatních „vrstev“ a opovrhují jimi. A. a B. spolu spokojeně žijí a největší událostí jejich dnů se stává těhotenství B. a porod dcery Terezky. Její narození oslavují všichni invalidé. Svou spontánností, skromností a uměním vystačit si i bez „nutných“ věcí ostatní společnosti se invalidé přibližují zástupcům undergroundu. Román končí asi o deset let později situací, kdy břečka zaplavuje i onen poslední kousek pevniny a katastrofu přežívají pouze invalidé na voru. Voda pak ale opadne a oni se nebrání dalším zážitkům.