Hynek z Poděbrad
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jindřich mladší Hynek z Poděbrad (18. květen 1452, Praha – asi 11. července 1492, Poděbrady) byl český diplomat, spisovatel, syn krále Jiřího z Poděbrad.
[editovat] Dílo
Byl autorem, který vnesl do literatury prvky renesance. Přeložil 11 novel z Dekameronu a přidal k nim jednu novelu vlastní -> Hynkovy překlady vydal Antonín Grund, spolu s Hynkovým pokusem o původní českou novelu, pod názvem Boccaciovské rozprávky. Psal především zábavnou prózu, pro své překlady si vybral vesměs témata erotická. V jeho tvorbě se prolínají středověké a renesanční prvky. Důležité je, že tradiční středověké prvky užil ve skladbách jiného zaměření. Novum nalézáme v užití bezrozměrného verše. Nemalý význam má také to, že Hynek psal česky, přičemž jazykem humanistů byla latina. Byl vnímán jako hříšník a to pro cizoložství a smilství. Tak dostal jakási pomyslná přízviska - nejnemravnější a nejnecudnější, a to zejména pro svůj způsob života.
Jeho díla mají erotický nádech, projevuje se v nich renesanční pohled na svět. Jeho tvorba se dochovala v Neuberském sborníku, jehož vznik klademe do poslední desetiny 15. století. Sborník byl značně poškozen, některé listy vytrhány.
Zajímal se o alchymii. Je mu věnována část expozice v Muzeu alchymie v Kutné Hoře.
Původní dílo:
1) próza: O štěstí; Ctnost, Rytíř a Moudrost; novela O jedné pěkné paní, jménem Salomeny, a o jejím velmi netrefném manželu
2) poezie: O ženitbě; Boj Štěstí s neštěstím; Veršové o milovníku; Májový sen; Stesk na ženitbu