Hasič

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

oblečení hasičů v České republice

Hasič (staré označení je požárník) je zejména označení pro profesionálního nebo dobrovolného člena nebo příslušníka hasičské (požárnické) jednotky, případně pro člověka, který se na podobnou činnost specializuje neorganizovaně.

Hasiči v množném čísle se často užívá jako zjednodušené označení dobrovolných i profesionálních hasičských (požárnických) sborů.

Kromě hašení požárů zasahují hasiči obvykle také v případech povodní, jiných živelných pohrom, ekologických haváriích, pomáhají při dopravních nehodách, technické pomoci a jiným mimořádných událostech. Vykonávají tedy také další činnosti, které v jiných zemích vykonávají specialisté zvaní záchranáři. Spolupůsobí též při prevenci požárů a dalších podobných nežádoucích událostí.

[editovat] Hasiči v Česku

V Česku působí hasiči různými formami.

V seskupení rozpočtových organizací s názvem Hasičský záchranný sbor České republiky, kde vykonávají práci hasiče jako své hlavní povolání
Ve sborech dobrovolných hasičů, kde vykonávají práci hasiče dobrovolně ve svém pracovním volnu, mohou také dostávat finanční odměnu nejčastěji od zřizovatele nebo sponzora dané hasičské jednotky. Zřizovatelem nebo sponzorem bývá často obec nebo podnik. Hasičské sbory jsou často i spolkem významným z hlediska společenského života obce, podobně jako Sokol, myslivecké a lidové umělecké sbory atd.
V jiných hasičských záchranných sborech, které mohou být například organizační jednotkou podniku (výrobního, dopravního apod.), který není rozpočtovou organizací.
V neposlední řadě se také dobrovolní, ale i profesionální hasiči věnují požárnímu sportu, který mnohdy bývá i vrcholovým sportem, ve kterém čeští hasiči patří na světovou špičku.
Telefonní číslo k přivolání hasičů je 150 (zneužití je trestné).

[editovat] Historie

Jakýsi základ hasičského sobu lze hledat již ve starověkém Římě. Tamní hasičský sbor se skládal z asi 500 otroků. Poté byla požárnická odbornost zapomenuta a v případě požárů se hašení účastnili všichni obyvatelé měst. Avšak také vznikala nová protipožární opatření, jedním z nevýznamnějších bylo oddělení kuchyně od hlavní části stavby. Teprve v na začátku 19. století se začali opět formovat požární sbory, avšak na principu dobrovolnosti.