Hartigové

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Hartigové jsou hraběcí rod v Čechách od století XVIII. osedlý, jehož předkové sem přišli z Lužice, kde Kristián z [z Hartigu] držel statek Alt-Hörnitz, byl rytířem řádu sv. Marka a purkmistrem v Žitavi (†1677); vrstevník jeho Jan Jakub z [z Hartigu] byl praotcem nynějších hra bat z [z Hartigu] Erb jejich jest štít na kříž rozdělený, v jehož prvním a čtvrtém poli zlaté jest černý pruh příčný, na němž ve středu se vznáší malý zlatý kříž a z jehož obou stran polovičné routy diamantové vynikají, ve druhém a třetím modrém poli jest černý orel s křídly nahoru vyzdviženými na stříbrné skále, z levého dolního kouta do pravého hořejšího se pnoucí (vyobr. č. 1660.). Syn Jana Jakuba z [z Hartigu], Jan Izaiáš (†1708), byl r. 1662 c. k. dvorským sekretářem, později dvor. radou a tajným referendariem v české dvor. kanceláři. Inkolátu českého nabyl r. 1673, kteréhož roku též ke starým rodům rytířským přičten jest, r. 1668 povýšen na rytíře a r. 1707 na svob. pána říšského. S manželkou Annou Kateřinou Walderodovnou z Eckhausenu měl Jan Izaiáš tři syny: Antonína Izaiáše, Jana Huberta a Kudvíka Josefa. Antonín, c. k. skut. taj. rada a místopresident dvorní říšské rady, nabyl panství Schrattenthalu s Plattem v Dol. Rakousích a byl také pánem na Uherčicích, Vrateníně, Písečné a Slavětíně na Moravě, které statky syn jeho Antonín Kazimírr. 1764 prodal, tak že vnukovi Ant. Izaiáše z [z Hartigu], Františkovi, jen statky rakouské zbyly a když smrtí jeho r. 1801 tato pošlost hrabat z [z Hartigu] vymřela, dostaly se do cizích rodin. Druhý syn Jana Jakuba Jan Hubert, purkrabí kraje hradeckého (1708-18), nabyl Běškovic skrze manželku svou Marii Josefu, dceru Ferdinanda ze Scheidlern (†1696). Třetí syn Ludvík Josef, přísedící král. zem. soudu v Čechách (†1735), jest předkem všech nyní žijících hrabat z [z Hartigu] R. 1714 koupil panství Vartenberské se statkem Krásnou, byl r. 1719 do stavu hraběcího povýšen a nabyl též statků Všebořic, Kysiblu a Neudeku. Manželka jeho Marie Terezie Putzovna z Adlersthurnu věnem přinesla jeho rodu panství Mimoňské, které posud s Vartenberkem hrabatům z [z Hartigu] náleží. Pět dcer a dva synové po něm zůstali: Marie Karolina, provdaná za Jana Kokořovce hrab. z Kokořova, Josefa za Karla hr. Vršovce, Marie Františka za Antonína svob. p. z Vunšvic a dvě svobodné, M. Amalie a M. Alžběta, pak synové Adam František a Adam Ludvík. Adam Ludvík zdědil Kysibl, Neudek a Břežnici a když r. 1738 zemřel, zůstavil po sobě vdovu Marii Terezii hr. Kagerovnu z Globen a syna Ludvíka Jana (†1813), jenž jako výborný hudebník svého času znám byl. Adam František, c. k. skut. taj. rada a plnomocný ministr v Řezně a Mnichově, následoval po otci na Vartenberce, ujal Mimoň po matce, koupil Starý Dub a držel k těmto statkům též Běškovice a Domaslavice (†1783). S manželkou svou Marií Terezií Krakovskou z Kolovrat měl dceru Marii Terezii a dva syny, Filipa Františka, c. k. komoří a setníka pěšího pluku Colloredovského, a Františka de Paula, jenž po otci i statky Hartigovské ujal. Nadaný tento státník a učenec konal velké cesty v mládí svém, načež, karriéru úřední nastoupiv, v rozmanitých oborech působil, až r. 1787 cís. vyslancem v Sasích se stal, ale opustil pro chorobu státní službu r. 1794. Prázdný svůj čas věnoval vědě a zvolen od král. společnosti věd a nauk v Čechách za předsedu (†1797). Mezi spisy jeho vynikají Lettres sur la France, l'Angleterre et l'Italie (Geneva, 1785) a Historische Betrachtungen über die Aufnahme und den Verfall der Feldwirthschaft bei ver ch. Völkern (Praha a Vídeň, 1786), kterýž spis též na jazyk franc. přeložen byl, a rozličné rozpravy v »Abhandlungen« král. spol. věd. S manželkou svou Eleonorou hrab. Colloredovnou měl dvě dcery, Marii Antonii a Marii Terezii, provdanou za Augusta hrab. Ledebura, a dva syny, Bedřicha Augusta na Běškovicích, rytmistra u husarů (†1815), a Františka de Paula na Mimoni a Vartenberce, velkokřižníka řádu Johannitů, rytíře řádu zlatého rouna, c. k. komořího, státního a konferenčního ministra a doživotního člena panské sněmovny říšské rady (†1865). S manželkou Julianou hrab. Grundmannovou z Falkenberka zplodil dceru Eleonoru a dva syny, Edmunda a Bedřicha. Edmund se stal pánem Hartigovských panství v Čechách, byl c. k. komořím, taj. radou, nejv. zemským maršálkem král. Českého, doživotním členem panské sněmovny říšské rady a členem říšského soudu (†1883). Manželka jeho Julie hrab. z Bellegarde porodila mu tři dcery: Paulu, provdanou (1871) za Jindřicha marquise a hrab. z Bellegarde na Klingenšteině ve Štýrsku, Františku, provdanou (1878) za Augusta hrab. Kinského ze Vchynic a Tetova na Sloupě, a Marii Antonii, provdanou (1887) za Augusta svob. p. z Wacken na Idolsberku. Bedřich hr. z [z Hartigu] držel Brunn, byl čestným rytířem maltezského řádu, c. k. komořím a majorem m. sl. (†1877). Se dvěma manželkami svými, Walburgou hrab. Berchtoldovou z Uherčic a Amalií svob. p. z Gudenů, měl tři dcery: Žofii, Luisu a Mariannu a čtyři syny, ze kterých František, c. k. komoří a lieutenant, následoval po strýci Edmundovi na Mimoni a Vartenberce a oženiv se s Johankou hr. Ledeburovou, dvě dítky, Jana a Marii, s ní zplodil; Bedřich pojal za manželku Alžbětu hrab. Giovanelli z Gerstburku (1892), Leopold Marii Zallingerovu z Thurnu, s nížto má syna Edmunda, a čtvrtý bratr Theodor jest c. k. komořím a praporeční. kem řadového loďstva. Z dcer jest Žofie provdána za Alfreda hrab. z Attemsu, lieutenanta řadového loďstva v reservě.