Gustav Bareš
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Gustav Bareš (22. října 1910 Proseč-Záboří – 13. září 1979 Praha) byl novinář, komunistický politik a ideolog.
Obsah |
[editovat] Život
Gustav Bareš se jmenoval vlastním jménem Gustav Breitenfeld. V letech 1924 - 1929 studoval Obchodní akademii v Praze-Karlíně. Od roku 1926 se angažoval v Komunistickém svazu mládeže, tzv. komsomol. Jako člen OV KSM v Karlíně se v letech 1928 - 1929 zúčastnil kampaně proti tzv. likvidátorům v KSČ. Od roku 1929 pracoval půl roku jako úředník České akciové továrny na dýhy v Praze–Žižkově a současně začal spolupracovat s redakcí Rudého práva. V roce 1930 vstoupil do komunistické strany.
[editovat] Novinářská činnost
Od počátku roku 1930 se Bareš stal řádným členem redakce Rudého práva. Dále působil v redakcích Pravdy a Škodováka v Plzni. V letech 1931 - 1932 působil ve vedoucích funkcích časopisu Rudý večerník. Od konce roku 1932 řídil v Rudém právu sociálně-politickou rubriku. Přispíval též do časopisů: Tvorba, Levá fronta a Signál. V letech 1936 - 1937 byl šéfredaktorem Haló novin. A od roku 1938 vedl vnitropolitickou rubriku Rudého práva. V sovětské emigraci působil jako hlasatel a později jako vedoucí vysílače Za národní osvobození.
[editovat] Politická činnost
Od října 1938 do května 1939 členem ilegálního vedení KSČ Praha (ve vedoucí „trojce“). Roku 1939 emigroval s rodinou přes Polsko do SSSR. Po návratu z emigrace zvolen v listopadu 1945 členem Krajského výboru KSČ Praha. Po krátkém působení v Rudém právu na postu šéfredaktora se roku 1946 stal vedoucím Kulturního a propagačního oddělení ÚV KSČ, tzv. kultpropu. Tento stranický aparát se pod vedením Bareše dostal do sporu s Václavem Kopeckým a jeho Ministerstvem informací a osvěty. Ve zkratce šlo o to, kdo bude rozhodovat o kulturní politice v tehdejším Československu. Z kampaně proti Seifertovi vyšel vítězně Václav Kopecký, stejně tak jako v celém sporu o nadvládu nad kulturní politikou. Gustav Bareš byl roku 1952 za nastolování antigottwaldovské linie odvolán ze všech politických funkcí a byl zastaven i časopis Tvorba, kterému Bareš dělal šéfredaktora.
[editovat] Kampaň proti Seifertovi
Jakýmsi katalyzátorem sporu mezi Barešem a Kopeckým se stala kampaň proti Jaroslavu Seifertovi. Byl to Bareš, kdo si u Ivana Skály objednal negativní kritiku na Seifertovu novou sbírku Píseň o Viktorce. Zdrcující kritika byla stranická msta za Seifertův výrok ve vinárně roku 1949, kdy řekl, že vidí raději francouzského básnika zvracet, než sovětského skládat verše. Ve vinárně u stolu sedící Jiří Taufer ale Seiferta za protisovětský výrok udal. Po agresivní kritice Ivana Skály se Seifert odmlčel. Byl to právě Kopecký, kdo se ve sporu s Barešem zachoval vůči Seifertovi obratněji. Na Kopeckého přímluvu se Seifert musel roku 1951 pouze omluvit v kanceláři Ivana Olbrachta za přítomnosti Ladislava Štolla a Jiřího Taufera a omluvu musel taktéž stvrdit 30. září 1951 písemně. Gustav Bareš ale nadále trval na potrestání Seiferta a svůj postoj Bareš podával "jako důkaz neúchylnosti svého pojetí kulturní politiky".
[editovat] Zbytek života
Po odvolání ze všech politických funkcí roku 1952 byl Bareš "uklizen" do Ústavu dějin KSČ, kde působil v letech 1955 - 1963. Později přednášel na Fakultě osvěty a novinářství Univerzity Karlovy, kde byl od roku 1966 řádným profesorem filozofie a děkanem. Roku 1968 během událostí tzv. Pražského jara se dožadoval politické rehabilitace. Za počátek "deformace socialismu" považoval rok 1952, kdy byl odvolán z politických funkcí. Namísto toho je roku 1970 vyloučen z KSČ a bylo mu odňato právo přednášet na univerzitě. Zemřel v Praze roku 1979. Před smrtí se kál slovy: "Celý můj život byl omyl."
[editovat] Dílo
- Naše cesta k socialismu (1948)
- Julius Fučík - revoluční novinář (1950, spolu s J. Rybákem)
- Vytvoříme z plzeňského kraje nezdolnou tvrz míru a socialismu (1950)
- Za krásnou, šťastnou, socialistickou Prahu (1951, spolu s V. Krutinou)
- O stranické práci (1951, spolu s B. Köhlerem a M. Pastyříkem)
[editovat] Reference
- Jiří Knapík, Kdo byl kdo v naší kulturní politice 1948-1953. 1. vydání. Praha: Libri, 2002. 280 s. ISBN 80-7277-093-4.
- Jiří Knapík, V zajetí moci. Kulturní politika, její systém a aktéři 1948-1956. Praha: Libri, 2006. 400 s. ISBN 80-7277-316-X.
- Jiří Knapík, Verše v nemilosti. Soudobé dějiny, roč. 1998, č. 1.
Z dějin českého myšlení o literatuře
Kritika Ivana Skály na Jaroslava Seiferta objednaná Gustavem Barešem PDF soubor
